Víte někdo, co je představek? Existují sice podobná slova jako přístavek, předsudek i přísudek, ale to je samá voda. A vsadil bych se, že nejste-li strojvůdce, průvodčí, blázen do vláčků nebo zaměstnanec Vagonky Studénka, nevíte. (Mimochodem, říkám si, že fabriku na vagony umístili do Studénky hlavně proto, aby v názvu firmy byl rým. Dnes by se tomu řeklo marketingový tah. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.)
Vždycky se mi zdálo, že řeč instrukcí pro cestující na železnici má svérázný nádech. Nebo donedávna měla. Jako by se v ní ze setrvačnosti udržovaly různé tradiční formulace, neodpovídající už jazyku doby, ba ani popisované skutečnosti. Jako by na dráze přežíval duch Rakouska Uherska. A nebylo by divu, vždyť železnice, 19. století a Rakousko patří k sobě. Asi to nebude jen zdání.
Vezměme si třeba ty obligátní a proslavené italské nápisy ve vagonech. Dnes už jednotvárnost vlaků mizí, ale v takových 80. letech se psalo jedno a totéž v každém, snad kromě motorových lokálek. Vyvraťte mi, že tehdy bylo -a nejspíš dosud je - nejznámější italskou větou u nás E pericoloso sporgersi coby přibližný ekvivalent pokynu Nevyklánějte se z oken. Kde by se přitom brali u nás v tu dobu Italové, natož aby jezdili vlakem? Nebo ta zvláštní rada, aby cestující raději okna vůbec neotevírali, neboť ventilace je neúčinná. A pochopitelně zákaz používat záchodu, pokud je vlak ve stanici. Non servirsi della ritirata... Se starobylým výrazem ritirata, stylisticky odpovídajícím možná českému klozetu. Není to pěkný relikt monarchie? Jako by tahle italština byla čímsi nepatřičně zapomenutým a nevymeteným z vlaků, které už jinak přijížděly do pokrokových stanic s rudými hvězdami a žlutými hesly na nástupištích. Kdepak tehdy něco anglicky, to byla čirá exotika!
To z dnešní lingvistické situace na železnici mi připadá nejprůraznější cosi méně sympatického: jazyková ekvilibristika, kterou musejí z nepochopitelného důvodu provádět průvodčí ve vlacích EuroCity (i jiné City) tím, že před každou stanicí i po ní hlásí naučené cizojazyčné informace živě do mikrofonu, špatně přeložené a mnohdy komicky vyslovované. We’re now approachnig station Pardubice, děs i trapno! Jistě, ti průvodčí si to nevymysleli. A nemá jim co kdo rozmnožovat popis práce o školený přednes ve třech jazycích. Ale v době, kdy je i každá tramvaj v republice vybavena automatickým ohlašováním zastávek, je takový problém pořídit nahrávku? A s rodilým mluvčím?
Ale nejvyšší čas navázat na představek. V onom moderním voze vlaku EuroCity jsem totiž uviděl ceduli s jakýmsi symbolem padající láhve a tajuplným nápisem:
Na představku - Im Korridor - Au corridor - Nel corridoio
Co to jen znamená? Záchytným bodem jsou snad ty koridory. Aha, a láhev je prázdná. A tak si člověk postupně uvědomí, že nápis je pokynem pro ty, kdož hledají odpadkový koš. Totiž aby šli na představek, o kterém z cizojazyčných překladů vyrozumíme, že je něčím adekvátním koridoru neboli chodbě. Ale proč tam máme v české verzi takové zvláštní slovo, když v cizojazyčných je slovo tak obyčejné? Nebo má jen čeština tak rozvinuté technické názvosloví, zatímco v jiných jazycích nic speciálního pro představek nemají? Je koridor překladem představku, nebo představek překladem koridoru?
Vypadá to, že chceme-li něco učinit srozumitelným, nemusí to nutně vyžadovat překlad z cizího jazyka do rodného, nýbrž to jde i naopak.
A ten koš najdete naproti dveřím na klozet.
***
Chceme-li něco učinit srozumitelným, nemusí to vyžadovat překlad z cizího jazyka do rodného. Jde to i naopak.
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
