Dravé kosatky u tichomořského pobřeží Spojených států jsou pěkně vybíravé. Velkou část jejich jídelníčku představují místní lososi, ale kytovci jednoznačně dávají přednost pouze určitému druhu jménem čavyča, přestože lososi kisuč a nerka jsou v jejich revírech hojnější.
Důvod obliby čavyči je podle zatím nejpravděpodobnější hypotézy prozaický. Tito lososi jsou ze všech dostupných druhů pro kosatky energeticky nejvýhodnější; obsahují totiž více tuku, a jsou tedy kaloricky bohatší. „Kytovci mají takříkajíc za stejnou námahu víc muziky,“ shrnul dosavadní představy vědců pro časopis Science mořský ekolog John Horne z Univerzity of Washington v Seattlu. Ale něco jiného je mít svoje oblíbené jídlo a něco jiného najít ho v moři. Rozeznat od sebe tři zmíněné druhy lososa není pro člověka jednoduché, ani když jsou vytaženi na souš. Kytovci při hledání kořisti používají ve významné míře echolokaci. Ovšem vědci netušili, jestli a proč by se měli kisuč, nerka a čavyča kosatkám na jejich sonaru odlišovat. John Horne se proto spojil s kolegy z dalších pracovišť a pustili se do snímání (nepohybujících se exemplářů) všech tří druhů lososů lidskými obdobami echolokačního systému kosatek.
Měření ukázala, že sonar je vhodnějším nástrojem k rozpoznávání těchto druhů než oko. Odraz vzniklý pozorováním všech tří druhů je překvapivě odlišný a jen velmi nesnadno zaměnitelný.
Nečekaným důvodem jsou podle všeho rozdíly ve velikosti plovacího měchýře. To vyplývá z výsledků, které přednesl jeden z Horneových kolegů. Whitlow Au na akustické konferenci ve floridském Miami. Právě plovací měchýř v největší míře určuje odraz zvukových vln od ryby. Odrážejí se od něho „jako od zdi“, řekl Au časopisu Science.
U lososů čavyča je tato „zeď“ o polovinu menší než u obou zbylých druhů. Podle týmu to znamená, že rozdíl v sonarové signatuře je tak velký, že kosatky mohou svůj oblíbený chod odhalit na vzdálenost 100 metrů i více. V kalných a rychle proudících vodách podél severního tichomořského pobřeží USA jim to dává vůči kořisti značnou výhodu.
„Zbývá ještě odpovědět na otázku, jak kytovci signály ze sonaru zpracovávají?“ říká Horne. Ale i kdyby se to nepovedlo, dodává, že výzkum nabízí nečekané jiné možnosti. Pokud by se podařilo metodu akustického určování druhů rozšířit nejen na tři druhy lososů, ale alespoň na pár dalších druhů ryb, mořští ekologové by získali velmi cenný nástroj umožňující sledování podmořských populací přímo z hladiny.
