Přitom debut Polsko-rusácká válka pod červenobílou vlajkou (2002), který byl česky publikován s titulem Červená a bílá, není žádným čtivem pro masy. Jazykově náročný průhled do života mladých polských „dresařů“ se také zde zdaleka takového přijetí nedostal. A v tomto aspektu se nejedná vůbec o knihu jedinou.
Sophiina volba či Jméno růže mohou být považovány za opravdu mezinárodní bestsellery. V posledních letech se ale na pultech knihkupectví objevují možná až příliš bystře překládané prózy, které předchází pověst úspěšných titulů v „rodné zemi“ – a proto také už byly přeloženy do X jazyků...
Vynalézavě pochroumaná próza Tento jev se patrně dá přičítat tomu, že nakladatelé či kritici chtějí někoho objevit, prosadit, chtějí ukázat, že v „té naší“ literatuře se pořád něco děje, něco pučí a žene do květu... A v každé zemi navíc existuje řada cen, které je třeba každoročně někomu udělit.
Dorota Maslowska (1983) získala za román Královnina šavle (2006) polskou cenu NIKE. A ve své druhotině autorka ukázala, že s její poetikou je možné nesouznít, ale nelze jí upřít talent a to, že text se poměrně zdařile vyhýbá „epidemii řídkosti“. Próza, v níž sama autorka vystupuje jako postava MC Doris, využívá prvky hiphopového frázování. V proudu vynalézavě pochroumané prózy – v české verzi kongeniálně přeložené Bárou Gregorovou – opakovaně defiluje prázdnota mediálního světa.
Postavičky, ve středu s rádoby hudebníkem Stanislavem Retrem, jsou infantilními nudnými adepty a stejně tak oběťmi „obrovské“ slávy, ale přitom a právě proto jsou stále přisáti ke své kojné – zoufalosti.
No, dobře, řeknou (možná nejen) starší čtenáři, ale přece takový způsob psaní prózy, stavící na běžném hovoru, nakonec není ničím novým. Navíc Dorota Maslowska přichází – poté, co se původní nápad vyčerpal a autorčina nejistota se stupňuje? – s fórkem z nouze, když kriticky komentuje svou knihu: „... dost bylo čtení, tohle literatura není, to je nějaký blábol zasraný, ta holka má v hlavě napíčeno, tak ať si hlavu do kundy strčí a pak si na ni skočí. Tato píseň vznikla z fondů Evropské unie.“
Dá se tedy nějak ospravedlnit to, že kniha získala ocenění, a hlavně – je nějaký důvod ji číst? Snad aspoň proto, že vtipně a vynalézavě nasvěcuje „mediální žebráctví“ – pokud tedy někoho zajímá, co si o tomto světě, jenž útočí ze všech světových stran, číst ještě i v beletrii... Přitom Královnina šavle Doroty Maslowské patří v současné prozaické produkci k nadprůměru.
***
HODNOCENÍ LN ***** Dorota Maslowska: Královnina šavle Přeložila Bára Gregorová Fra, Praha 2008, 144 stran
