Prezident republiky využívá první září k rituálním návštěvám škol po celé republice. Je to pěkná tradice držená již od předminulého století; i tehdy se mohla školní dítka v zapadlých koutech setkat s živým mocnářem, což byl pro mnohého zážitek, se kterým se svěřoval i vnoučatům. Pan prezident včera potěšil svou přítomností žáky škol v Neratovicích a v Litoměřicích.
Z rámce žánru „návštěva maloměstské školy“ vybočil Václav Klaus hned ráno v Neratovicích, kde se pustil do kritiky alternativních způsobů výuky: „Myslím, že experimentování s údajně módními trendy typu výuky, která je více hrou než učením, žádné vítězství není.“ Prezidentova adorace tradičních vyučovacích metod byla podle ČTK opětována bouřlivým potleskem přítomných pedagogů.
Kritiku snižování nároků na žáky prezidentovi vyčítat nelze, ale paušální pohled na hledání alternativ k „tradiční“ výuce ano. Vždyť prezidentovými slovy se mohou zaštiťovat i učitelé, kteří jsou líní a nehodlají na svých stereotypech nic změnit. Obhajoba tradice pak nastoluje otázku, jakou tradici má prezident na mysli. Je to snad tradice Nejedlého zákona o jednotné škole z dubna 1948, která Václava Klause (ročník 1941) formovala téměř celou školní docházku? Pokud ne, co je tou tradicí? Biflování a kasárenský dril dob ještě dřevnějších? Ptejte se prezidenta „tradičních“ učitelů.
Čtěte „Zabodnul jsem...“ na str. 4
