BRNO Moravská galerie společně s Nadací Japan Foundation představují v Brně putovní výstavu Japonská soudobá keramika. Představuje práce výtvarníků, kteří v posledních desetiletích výrazně zasáhli do vývoje této oblasti umění.
Výstava do Brna přijela z Říma, na podzim poputuje do běloruského Minsku. Není první prezentací japonské keramiky u nás, navazuje na výstavu Japonské hrnčířství a jeho tradice uvedenou dříve v Plzni. Zatímco plzeňská výstava prezentovala tradiční tvorbu, v Brně jsou k vidění práce z opačného pólu poválečné japonské keramiky – čerpající z tradice, ale současně proti ní revoltující, hledající nový výraz a svobodu volné tvorby.
K oživení zájmu o keramickou tvorbu a vzniku nových uměleckých hnutí došlo v Japonsku po druhé světové válce. Tehdy se keramika začala vydělovat z čistě praktického užití. Zůstaly tradiční metody a technologie, keramika ale začala být uměleckou disciplínou. Významnou roli hrála skupina Sódeiša, působící od roku 1946 téměř do konce století, jejíž členové se věnovali experimentální tvorbě. Koncem padesátých let dospěla, jak uvádí autor výstavy Kendži Kaneko, ke stejným výsledkům jako američtí keramici pod vedením Petera Voulkose, kteří vytvářeli hliněné objekty ovlivněné doznívajícím abstraktním expresionismem. Ve výstavě jsou zastoupeny práce vedoucích osobností skupiny: Kumakury Džunkičiho (Melodie) nebo Suzukiho Osama (Dítě s červenou tváří).
Následující generace keramiků se pokoušely vymanit z japonských tradic a inspirovat se západní, především americkou tvorbou, ale vracely se i zpět k vlastním kulturním kořenům. Experimentovali s technologiemi i kompozicí, tradice zůstala v jejich díle ale stále přítomná, zejména prostřednictvím používaných materiálů.
Role tradice je v japonské keramice značná, vždyť jde o zemi považovanou za kolébku tohoto řemesla. „První dochované keramické výrobky pocházejí z Japonska. V současné době je zde registrováno přes devadesát tisíc keramiků,“ připomněl japanolog Filip Suchomel, který také uvedl, že tvorba zastoupených autorů zachovává základní principy japonské estetiky jako wabi-sabi, upřednostňující patinu a dokonalost v nedokonalosti. Výstava nabízí dvaačtyřicet děl – objekty ve tvaru nádob, geometrické kompozice, figurální objekty i organické tvary.
Díla pocházejí od téměř tří desítek autorů z druhé poloviny dvacátého století. Výstavu je možné navštívit do 4. listopadu v Pražákově paláci.
