Dnes o zářijových chmurách a objevitelích vzdálených lásek Pro papírnictví mám slabost. Zbožňuju bločky, ořezávátka, tužky, gumy, zvýrazňovače a plnicí pera. Ale je jedno období v roce, kdy se mi v papírnictví nelíbí: začátek září.
Při pohledu na školáky a jejich rodiče se seznamy plnými sešitů, trojúhelníků s ryskou a desek na písmenka se mi sevře žaludek a přepadnou mě chmury. Hola, škola volá! Blíží se pravidelnost, povinnosti a podzim, samá protivná pé. A já pokaždé zatoužím někam odjet, někam hodně daleko, pryč od povinností a podzimu.
Letos je má touha ještě silnější než obvykle, možná je to tím, že jsem právě dočetla román, jehož hrdinka v patnácti letech odejde z domova (navíc na podzim!) a rodičům lakonicky sdělí, že jde dělat trubadúra. Po víkendu se sice vrátí, ale za pár let, když ji pohled na nevkusný ložnicový nábytek ve stylu benátského baroka utvrdí v rozhodnutí, že musí uniknout blížícímu se sňatku, odjede doopravdy. A proč o tom píšu? Kromě toho, že by se mi taky líbilo odjet dělat trubadúra, jenže na rozdíl od románové hrdinky nemám koně ani repliku benátského baroka v ložnici, zrovna v té trubadúrské pasáži jsem narazila na překladatelský problém.
Sice ho nemusím řešit, protože knihu nepřekládám, jenže jedna z překladatelských deformací spočívá v tom, že už při čtení si bezděčně lámete hlavu s překladem. O jaký problém jde? Ona ta hrdinka v patnácti letech moc dobře neví, co je to trubadúr. (Není retardovaná, ale rodiče ji vzali ze školy, aby pomáhala matce zelinářce na trhu a přispěla tak na to benátské baroko a taky na třicetisvazkovou encyklopedii, v níž narazí na vzdálenou lásku, pro kterou benátské baroko opustí.) Především nezná původ toho slova, jež ji tak okouzlilo, a protože trubadúr se italsky řekne trovatore, myslí si, že vzniklo od slovesa trovare, které znamená (vy)nalézt, objevit. Dochází tedy k závěru, že trubadúr je člověk, který má za úkol najít vzdálenou lásku. Zkrátka že trubadúři jsou objevitelé vzdálených lásek.
A protože o hrdinčině posedlosti hledáním vzdálené lásky je celá kniha, její odchody z domova jsou pro příběh klíčové a navíc je v textu přímo citován jeden z nejslavnějších trubadúrů Bernart de Ventadorn (takže nejde trubadúra nahradit termínem označujícím středověkého básníka a pěvce z jiného regionu), muselo by se v překladu tohle všechno objevit. Jenže české slovo trubadúr v člověku studiem cizích jazyků a literatur nedotčeném (tak jako ta románová hrdinka) žádné nalézání a objevování neevokuje, ten by si představil leda tak chlápka s trumpetkou, který něco vytrubuje do světa.
Tohle jsou chvíle, kdy se překladatel ocitá ve slepé uličce a uvědomuje si, že tvrzení „všecko se dá přeložit“ má své limity. Pokud bychom do textu vpašovali, že trubadúr pochází z okcitánského trobador, od slovesa trobar, jehož jeden význam byl „něco objevovat“, budeme tím hrdince podsouvat etymologickou rešerši, ke které nemá podmínky, a ještě se tím vysvětlováním zabije vtipnost jejího výkladu. Když se budeme držet obrazu chlápka s trumpetkou, můžeme jí sice vnutit domněnku, že trubadúři byli vytrubovači vzdálených lásek, ale pak nám k tomu zas nebude sedět její rozhodnutí dělat trubadúra, aby našla vzdálenou lásku. Vždycky něco ztratíme a něco nám bude přebývat.
Co dělat? Možná bych přece jen měla odjet dělat trubadúra, třeba bych našla řešení.
***
Trubadúr se italsky řekne trovatore, hrdinka si proto myslí, že vznikl od slovesa trovare neboli (vy)nalézt, objevit
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
