Vneděli 23. září 2007 v 11 hodin a 51 minut letního středoevropského času se Slunce ocitne na světovém rovníku, vstoupí do znamení Vah a zahájí astronomický podzim. Zatímco tento úkaz nebude na obloze vidět, v průběhu celého září na nebi snadno zahlédneme hned tři nápadné planety.
Jupiter se nachází v souhvězdí Hadonoše. Jeho jasnost dosahuje -2,2 magnitudy, takže je po Slunci, Měsíci a Venuši nejnápadnějším tělesem sluneční soustavy, které můžeme pozorovat. Patrný je už za soumraku nízko nad jihozápadním obzorem. Pokud si nebudete s jeho identifikací jisti, vyčkejte do 18. září, kdy se u Jupiteru ocitne Měsíc krátce před první čtvrtí.
Jupiter zapadá kolem 22. hodiny, o hodinu později se nad severovýchodním obzorem objeví naoranžovělý Mars. Tato planeta je sice pětkrát slabší než Jupiter, ale i tak je snadno vidět bez dalekohledu. Navíc se nachází v souhvězdí Býka, nedaleko nápadných hvězdokup Hyády a Plejády. Nad ránem 5. září se u Marsu ocitne i úzký srpek Měsíce krátce před novem.
Poslední planetou pozorovatelnou bez dalekohledu je Venuše. V polovině srpna prošla kolem Slunce, takže se z ní nyní stala jitřenka zdobící ranní oblohu. Vychází kolem půl páté ráno a je zřetelná i za úsvitu.
Hvězda podobná bohu války
Vraťme se na večerní oblohu. Pět stupňů pod Jupiterem září hvězda Antares (alfa Scorpii) ze souhvězdí Štíra. Pokud na ni namíříme dalekohled s větším zvětšením, zahlédneme divoce pulzující oranžovou amorfní skvrnu - obraz stálice, který podlehl turbulenci zemské atmosféry. Jméno této hvězdy pochází z řečtiny - původně znamenalo „Jako Ares“, tedy bůh války. Odkazovalo na podobné zabarvení planety Mars, v Řecku reprezentované právě bohem Areem. Toto označení ve zkomolené podobě přejali i astronomové středověku a zachovalo se až do dnešních dob.
Antares patří mezi vyžilé hvězdy. V jejím nitru se ukrývá degenerované kyslíko-uhlíkové jádro, kolem kterého v několika vrstvách hoří vodík, helium a uhlík. Řídký obal má v průměru kolem čtyř astronomických jednotek - pokud by se tedy alfa Scorpii ocitla na místě Slunce, sahal by její okraj skoro k Jupiteru.
V oblasti Scorpius-Centaurus, kde se Antares nachází, explodovala v průběhu posledních několika milionů roků celá řada velmi hmotných hvězd. K podobnému představení se ostatně chystá i Antares. Její hmotnost se totiž odhaduje na nejméně 10 hmotností Slunce, takže během několika stovek tisíc let zcela jistě vzplane jako supernova. Její vzdálenost se odhaduje na 600 světelných roků, takže se na pozemské obloze zcela jistě vyrovná Měsíci v úplňku a bude vidět i ve dne. Kdy se tak přesně stane? Možná zítra, možná pozítří, nebo také za půl milionu roků.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
