ANALÝZA
ANKARA/PRAHA Ještě nedávno se dalo říct, že mají společné spojence (tedy Západ) i nepřátele (zvláště Sýrii). Jejich armády i tajné služby úzce spolupracovaly a obchodů za miliony dolarů přibývalo. Turecko uznalo existenci Izraele hned po jeho vzniku a jeho pláže hostily zástupy izraelských turistů. Z událostí posledních dnů ale spíše vyplývá, jako by šlo o dva úhlavní regionální nepřátele.
Izraelci tvrdě zasáhli proti konvoji lodí vezoucích do pásma Gazy tuny pomoci – spíše propagandistické než humanitární akci posvěcené vládou v Ankaře. Smrt devíti aktivistů vyvolala v Turecku pouliční demonstrace a vládní představitele přiměla k tak ostrým slovům jako obviňování Izraele ze „státního terorismu“. Není to zdaleka první záchvěv v kdysi pevném „sňatku z rozumu“ mezi muslimským Tureckem a převážně židovským Izraelem. Nyní jde ale o zatím největší krizi, která navíc může mít jak dalekosáhlé dopady na celý region, tak potažmo i vliv na pozici Západu na Blízkém východě.
Ožívání osmanského ducha „Možná omezíme své vztahy s Izraelem na minimum,“ prohlásil včera turecký vicepremiér Bülent Arinç. Omezování vztahů ale začalo už před řadou let.
„(Incident s flotilou) jen zabetonoval proces, který probíhá už léta – tedy postupné upadání významu turecko-izraelského partnerství,“ řekl agentuře Reuters bezpečnostní analytik působící v Istanbulu Gareth Jenkins.
Mezníkem se stal rok 2002, kdy se v Turecku i na celostátní úrovni dostali k moci politici s kořeny v islamistickém hnutí v čele s premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem. Zároveň s tím začala upadat síla sekulární elity včetně armádních generálů, kteří byli hlavním motorem pragmatické spolupráce s Izraelem. Turecko se díky ní dostalo k moderním izraelským zbraním, židovský stát zase v tureckém vzdušném prostoru získal ideální cvičiště pro své piloty.
Obě země navíc měly i společné nepřátele, především i výše zmiňovanou Sýrii. Pro Izrael byl (a stále je) Damašek hnací silou několika arabských vojenských ofenziv, oběma zemím pak byla trnem oku syrská podpora povstalců: jak palestinských, tak kurdských.
V tureckém případě pak je ještě potřeba zmínit tahanice o vodní zdroje na syrském pomezí. Sekulárním vládám v Tel Avivu i Ankaře navíc dělal vrásky vzestup politického islámu po íránské revoluci v roce 1979.
Když se ale v Turecku dostali k moci Erdoganovi postislamisté, věci se začaly postupně měnit. Sýrie a především Írán se pro Ankaru staly stále důležitějšími partnery. Není například náhodou, že Turecko je i za nedávnou iniciativou, jak Teherán pomocí projektu na dodávky uranu ušetřit zpřísněných mezinárodních sankcí.
Za změnou tureckého zahraničněpolitického směřování je především muž jménem Ahmet Davutoglu – politolog, dlouholetý Erdoganův poradce a od loňského května i šéf turecké diplomacie, jehož politika je označována jako „neoosmanská“. Ale nejde jen o vládní postoje. Jak ukázal průzkum zveřejněný ve včerejším vydání anglicky psané verze tureckého deníku Hürriyet, 60 procent obyvatel se domnívá, že reakce Ankary na zabití devíti aktivistů z konvoje pro Gazu byla příliš slabá. A to turecká vláda odvolala z Izraele svého velvyslance a její představitelé se předháněli v silných výrocích, jako byl ten Erdoganův o „státním terorismu“.
Navíc nešlo zdaleka o první slovní přestřelku s Izraelci. Tvrdá kritika zaznívala z Ankary i během izraelské vojenské ofenzivy vůči pásmu Gazy z roku 2008. A byl to loni v lednu právě Erdogan, kdo se do Turecka vrátil jako „národní hrdina“ po slovní přestřelce s izraelským prezidentem Šimonem Peresem na půdě Světového ekonomického fóra.
Přežívání ducha pragmatismu Ani současná krize kolem flotily pro Gazu ale neznamená, že se Izrael a Turecko zcela rozkmotřily. Jednak trvá například nepříliš viditelná spolupráce tajných služeb obou zemí a ze dne na den nejde utnout ani obchodní projekty, zvláště ty armádní. Během příštího měsíce by například do Turecka měly dorazit další čtyři bezpilotní letouny Heron izraelské výroby.
Ostatně i turecký vicepremiér Bülent Arinç včera dodal: „Dojít ale k závěru, že všechno týkající se nějaké jiné země se okamžikem zastaví a že někoho vyškrtneme z adresáře, není naším zvykem.“
***
„Možná omezíme své vztahy s Izraelem na minimum.“
IZRAELSKO-TURECKÝ SŇATEK Z ROZUMU
* Turecko a Izrael k sobě přivedly společné regionální zájmy, obě země mají navíc dobré vztahy se Západem (Ankara je důležitým členem NATO a dlouholetým zájemcem o vstup do EU). * Bližší spolupráce započala v 90. letech a její důležitou součástí byly vojenské projekty. Od společných manévrů (izraelští letci se například cvičili v tureckém vzdušném prostoru) až po dodávky zbraní. Některé projekty byly nyní zastaveny. * Zanedbatelný není ani obchod. Jen loni například dosáhla vzájemná obchodní výměna výše 2,5 miliardy dolarů.
