FLORIDA/PRAHA Psal se rok 1939 a tohle byla cesta, která jim měla zachránit život. Kvůli ní se vzdali svých domovů, ve kterých se do té doby skrývali před vraždícími nacisty. Touto největší nadějí se stala loď jménem Saint Louis „spojující“ Hitlerovo Německo s břehy Spojených států. Americká vláda je ale tehdy poslala zpátky.
Květnová cesta přes Atlantik tak pro většinu z 937 převážně židovských uprchlíků neskončila šťastně. I přes mezinárodní odsouzení křišťálové noci z listopadu 1938 Spojené státy odmítly přijmout loď plnou doufajících běženců. Dne 4. června roku 1939 se tak musela vypravit na zpáteční cestu do Evropy. Více než 250 pasažérů po této nešťastné události zahynulo v nacistických koncentračních táborech.
„Osud těchto uprchlíků představuje mikrokosmos holokaustu,“ řekl historik Scott Miller z amerického Muzea holokaustu. Ten společně se svou kolegyní Sarah Ogilvieovou napsal o příhodě vyvolávající řadu otázek knihu. O tragické pouti byl natočen také film. Britský snímek z roku 1976 se jmenoval Pouť zatracených.
První cíl - Havana Evropští Židé se ve třicátém devátém roce ocitli ve velmi těžké životní situaci. Ti, kterým se nakonec podařilo získat vízum, museli zanechat veškerý svůj majetek v bývalých domovech. Za lístek na loď, která je měla dopravit do bezpečí, zaplatili pět set dolarů. 175 metrů dlouhá černobílá St. Louis s osmi palubami se v sobotu 13. května 1939 v osm hodin večer vypravila z přístavu v Hamburku na svou záchrannou pouť. Jejím cílem byla Havana na Kubě.
Během dvoutýdenní plavby se ale nadějné vyhlídky začaly kazit. Kubánská vláda 27. května změnila předchozí dohody o vstupu do země. Vstoupit mohlo pouhých 29 uprchlíků. Na ostatní čekala cesta k blízkým Spojeným státům.
Lodní kapitán Gustav Schröder zamířil se svými „ovečkami“ k Miami. Americkým úřadům vyslali několik urgentních žádostí o přistání. Tehdejšímu prezidentovi Franklinu Rooseveltovi poslali dokonce dva osobní telegramy. Nikdy na ně ale neodpověděl. Poté co je odmítla také Kanada, museli 4. června 1939 obrátit kurz a vrátit se do nacisty okupované Evropy. Nepřijetí lodě Saint Louis nakonec využili i sami nacisti při propagandě proti Židům.
Herbert Karliner, tehdy dvanáctiletý chlapec ze slezských Pyskowic, který pouť přežil a později žil ve Spojených státech, vyprávěl: „Vždy jsem chtěl do Ameriky. Nemohl jsem pochopit, proč nás tak velká země nepřijala.“ Válku přežil v úkrytu ve Francii, zbytek jeho rodiny zahynul v Osvětimi.
Saint Louis se ale do Německa nevrátila hned - 17. června přistála v belgických Antverpách. Probíhala horečná jednání několika židovských organizací a každý z uprchlíků netrpělivě čekal, co s ním bude. Pak padlo konečně rozhodnutí. 288 utečenců bylo převezeno do Británie, 224 přijala Francie, 181 putovalo dál do Nizozemska a 214 lidí nakonec zůstalo v Belgii.
Všichni, které přijala Británie, přežili. Osud ostatních se ale dramaticky změnil po napadení západní Evropy nacisty. Téměř polovina z nich zahynula většinou ve vyhlazovacích „táborech smrti“. Za Atlantikem ale mohli přežít všichni. Žádosti odkládat, odkládat...
Za tehdejším odmítnutím Spojených států stála předválečná imigrační politika. Podle dokumentárního pořadu televize PBS z roku 1994 byla diskriminační vůči přistěhovalcům z Evropy a neměnila se ani při rostoucím počtu Židů snažících se uniknout z Evropy. S příchodem války se přístup k emigrantům stále více zhoršoval. I sám tehdejší náměstek ministra zahraničí Breckenridge Longa v tajném memorandu přikázal konzulům v Evropě, aby udělování víz Židům „odkládali a odkládali a odkládali“. V letech 1933 až 1938 přijali jen asi 40 tisíc Židů. Až v roce 1944 se ministrovi financí Henrymu Morgenthauovi podařilo ustavit zvláštní výbor pro válečné uprchlíky. Díky němu se podařilo zachránit další desetitisíce životů.
Loď přepravovala uprchlíky z celé Evropy. Mezi nimi například i manžele Moserovy z Prahy. Kapitán posádky Schröder později obdržel za svou roli při celé akci dokonce i izraelskou medaili Spravedlivý mezi národy světa. Jeho Saint Louis sloužila až do roku 1946 jako hotel. V padesátých letech byla ze služby vyřazena.
***
Gustav Schröder kapitán lodi Saint Louis vyslal několik urgentních žádostí americkým úřadům, aby přijaly jeho pasažéry, dva telegramy zaslal dokonce prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi
Kubánské úřady dovolily vylodění pouhým 29 uprchlíkům, ostatním nezbylo než doufat, že je přijmou Spojené státy, a v zoufalství si prohlížet vysněné havanské přístaviště skrz lodní okénka
Cesta za svobodou začíná v Hamburku, kde se židovští uprchlíci nalodili 13. května 1939
Mezi 937 běženci cestovalo mnoho dětí
Neslavný návrat do Evropy skončil v belgickém přístavu Antverpy, odkud se uprchlíci vydali dál
