TOKIO V současnosti nejintenzivnější průzkum Měsíce probíhá pod japonskou vlajkou. Od září roku 2007 kolem něj obíhá sonda pojmenovaná podle jeho řecké patronky Seleny (i když sami Japonci používají spíše paralelní pojmenování Kaguya podle jména japonské měsíční víly). Tato bohatě vybavená sonda spolu se dvěma pomocnými mikrosatelity poskytuje ohromné množství údajů, které přesahují starší pozorování přesností i rozsahem. V časopise Science se tak nyní objevuje soubor hned několika studií, jež přinášejí zatím nejpodrobnější zmapování povrchu Měsíce.
A také řadu dalších výsledků, podle kterých je například Měsíc skutečně velmi chudý na vodu. Pro laika asi nejnezvyklejší pohled na známou Lunu přináší měření jejích gravitačních anomálií. To vědcům umožňuje odhadovat mineralogické složení kůry a pláště.
Obrázek
Satelit dvou tváří Gravitační a topografické anomálie na přivrácené a odvrácené straně oběžnice naší Země. Na přivrácené straně se velké „mořské“ pánve jeví jako místa s vyšší gravitací (kladné anomálie), což naznačuje přítomnost hmoty s vyšší hustotou (podle anglického názvu označované jako „mascony“). Odvrácená strana Měsíce vypadá zřetelně odlišně. Nachází se na ní řada dopadových kráterů s odlišným gravitačním „podpisem“: mají zvednuté okraje s nižší gravitací (záporná anomálie), zatímco ve středu leží kladné anomálie. Ve středním pásu, vyznačeném zelenými čarami, zachycuje mapa pouze měření gravitace bez vlivu tvaru povrchu (topografie).
