Přivítání šampionů PRAHA Ať žije Viktor! Ať žije Panenka! Ať žijí mistři! Takhle vítaly davy lidí čerstvé šampiony Evropy. Letadlo z Bělehradu se sneslo na ruzyňské letiště, vystoupili běžní cestující a potom dorolovalo na staré letiště. Dechová kapela spustila „Ta naše jedenáctka válí“ a dvířka se otevřela. První vystoupil kapitán čs. týmu Anton Ondruš s pohárem vítězů, hned za ním se objevil na schůdcích brankář Ivo Viktor. „Byli jsme zvědaví, kolik přijde lidí, a bylo jich hodně, prý přes deset tisíc. Užívali jsme si slávu,“ vybavuje si šestašedesátiletý Viktor, jeden z bělehradských hrdinů, kterého novináři po skončení čtyřčlenného turnaje v Jugoslávii vyhlásili nejlepším hráčem šampionátu.
Anton Ondruš musel na letišti pronést slova, která dnes mohou působit komicky. „Náš cíl, který jsme si stanovili jako závazek k XV. sjezdu KSČ, jsme myslím nejen splnili, ale i překročili,“ pravil směrem k předsedovi ÚV ČSTV Antonínu Himlovi. „Taková holt byla doba,“ krčí rameny Viktor.
Na ploše k němu přiběhla čtyřletá dcerka Jana. „No jo, to bylo moje sluníčko. Díky ní mám dvě vnoučata. Starší Ivo se k ženění nemá, a už mu bude čtyřicet,“ zmíní jeden z nejlepších světových brankářů 60. a 70. let syna, který šel v jeho stopách mezi tyčemi Slavie, Xaverova či Kolína. „K absolutní špičce mu kousíček chyběl, ale potatil se,“ pokývá hlavou.
Z letiště mířili fotbalisté autobusem do trojského zámečku. „Jeli jsme po „Lenince“, dnes Evropské třídě, a lemovaly ji davy lidí, kterým jsme snad udělali radost. Při státních návštěvách východních soudruhů je tam nahnali, ale tenkrát přišli, protože sami chtěli,“ tváří se Viktor spokojeně.
A jak se slavilo v Troji? „Někteří z nás to táhli až do rána, ale to už je promlčené,“ směje se. „Dneska by to bylo lepší, určitě bychom mohli pozdravit lidi třeba na Staromáku. Tak jsme to potom aspoň pořádně oslavili ve svých klubech,“ dodává.
Za titul dostali hráči státní vyznamenání, k tomu 20 000 korun od předsedy vlády Štrougala a stejně tolik od svazu.
„Já říkám, že nám dali půl tehdejší ceny škodovky. Lepší by bylo, kdyby nás pustili ven. Přivydělat si, naučit se jazyk. Ale závidět dnešním hráčům nemá cenu. To je jako závidět orlovi, že lítá vysoko,“ má jasno Ivo Viktor, nyní trenér mladých brankářů „své“ Dukly Praha, který zároveň připravuje gólmany pro mládežnické reprezentace..
