Odzbrojovací smlouva se míjí s časem i prostorem
Na jaderném odzbrojení je nejlépe vidět, jak odlišně prožívali studenou válku obyvatelé Západu a Východu. Zatímco na Západě hrůza z jaderného monstra dala vzniknout filmům jako Dr. Strangelove a mírovému hnutí, na Východě byly bomby jen extrémním případem věcí, které člověk neměl ani náhodou šanci ovlivnit. Navíc, málo platné, jaderný klinč supervelmocí zajišťoval zrůdnou, leč nepopiratelnou stabilitu. S koncem studené války pak fascinace atomovými bombami vyhasla tak jako fascinace kosmickým výzkumem po Apollu: ne že by nebyl důležitý, ale vzrušuje jen experty.
Barack Obama se v dubnu v Praze pokusil oživit sen o jaderném odzbrojení a hned se ukázala i jeho omezení, když Severokorejci s dokonalým načasováním doprovodili jeho projev odpálením balistické rakety. Teď se zdá, že se Američané s Rusy dohodli na náhradě za smlouvu START-1. Zbývá nám jen doufat, že úspěšné jednání není vykoupeno Obamovými ústupky v protiraketové obraně. Na bezpečnostních hrozbách, které hýbou světem, smlouva nezmění nic.
Co by znamenalo, kdyby se smlouva podepisovala v Praze, o čemž se v pátek spekulovalo? Že jsme účastníky „restartu“ jejich partnerství. Což vskutku nejsme. Kdyby summit měl s Prahou opravdu korespondovat, muselo by se mluvit úplně o něčem jiném. Třeba o tom, že Rusko nedodržuje jinou, pro nás mnohem důležitější smlouvu o konvenčních silách v Evropě a že NATO nemá vypracované plány obrany našeho území. Pražský summit by ze všeho nejvíc připomínal, že nemáme pořádnou zahraniční politiku. Takže to žádná škoda nebude, pokud si Obama s Medveděvem dají sraz jinde.
Čtěte „Prezidenti USA a Ruska...“ na straně 5
