SOFIE Kongres se koná jednou za dva až tři roky a probíhají na něm diskuse na předem ohlášené téma; na závěr se volí prezident a předsednictvo. Téma letošního rokování zní Divadlo a humanita v dnešním světě násilí a jednotlivé příspěvky si většinou všímají způsobu, jakým se násilí a brutalita objevovaly či objevují na jevištích.
Mluvilo se o dramatice Senekově, Shakespearově, hrách Edwarda Bonda i o vlně „coolness“ dramatiky, označované také jako hry nové brutality. Vlna se Evropou převalila nedávno a stále na jevištích doznívá. Hovořilo se i o tom, zda současné dramatiky a režiséry vede k obrazu násilí na jevišti snaha zviditelnit se skandálem, vyrovnat se množstvím krve filmu, nebo zda jde o něco víc - o úsilí ukázat mechanismy krutosti dnešního světa.
Na tom, že hrůzné a krvavé činy se daly spatřit v různých podobách na jevišti odpradávna, se všichni shodli. Ian Herbert, dlouholetý prezident AICT, ale pojmenoval podstatný rys, kterým se dnešní divadlo tohoto typu odlišuje od svých předchůdců: „Je to neochota tvůrců zaujmout jakékoli morální stanovisko, naznačit divákům, na jaké straně stojí ,dobro‘.“ Do diskuse se zapojil i Alvis Hermanis, litevský režisér a herec a také laureát Divadelní ceny nové reality. Tento čestný host kongresu, který patří k nejvýraznějším současným režisérům střední generace, vyslovil názor, že na násilí na jevišti reaguje obecenstvo „negativní energií“, kterou herci silně vnímají, a přiznal se, že on sám se snaží tento typ energie u diváků neprobouzet. Diskuse o humanismu a krutosti našeho světa a divadla bude zakončena předáním ceny Thalia Prize pro divadelního kritika, který dle mínění členů AICT výrazně ovlivnil myšlení a psaní o divadle.
O autorovi| KAMILA ČERNÁ (od zpravodajky LN v Bulharsku)
