Věda nehrála roli: šlo o národní prestiž. Američané potřebovali zahladit porážku, kterou jim uštědřil Sovětský svaz prvními úspěchy v dobývání kosmu. A Měsíc se stal logicky dalším cílem.
Sověti částečně zabodovali roku 1959. Sonda kulového tvaru o váze 362 kilogramů vzlétla z Bajkonuru 2. ledna. Rychlost rakety však byla asi o 100 metrů za sekundu vyšší, než bylo třeba, a tak Luna 1 - jak sondu sovětský tisk pojmenoval -minula Měsíc o 6700 kilometrů a pak se stala první umělou oběžnicí Slunce. Nicméně Sověti opět triumfovali. Hlavní konstruktér Sergej Koroljov chtěl ale dosáhnout výraznějšího úspěchu - dopravit kosmickou sondu na povrch Měsíce. Pokus uskutečněný v červenci 1959 skončil explozí nosiče. Až Luna 2, vypuštěná 12. září téhož roku, uspěla.
Sovětské vedení toho okamžitě propagandisticky využilo. Nikita Chruščov, který krátce poté navštívil Spojené státy, věnoval tehdejšímu americkému prezidentovi Dwightu Eisenhowerovi repliku kovové pamětní koule se znakem SSSR, kterou Luna 2 dopravila na měsíční povrch.
Američané dosáhli částečného úspěchu v tomto kole sondou Pioneer 4, která proletěla ve vzdálenosti přibližně 60 tisíc kilometrů od Měsíce 4. března 1959. Rusové naopak svůj triumf podtrhli vypuštěním sondy Luna 3. Proletěla kolem Měsíce a poprvé pořídila snímky jeho odvrácené strany.
Poté co svět uvedl do úžasu let Jurije Gagarina, prvního člověka, který se dostal do vesmíru, americký prezident John F. Kennedy vyhlásil za národní úkol pro Američany dopravit člověka na Měsíc do konce šedesátých let 20. století. Začal druhý závod o Měsíc.
Na zodpovězení však čekala řada otázek: Je měsíční povrch dostatečně pevný, aby mohl unést kosmickou loď s lidmi? Existuje na něm rovné místo bez změti velkých balvanů?
Proto americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) zahájil projekt měsíčních sond Ranger. Zpočátku se moc nedařil. Teprve sedmá sonda v pořadí uspěla a během svého pádu na měsíční povrch 31. července 1964 pořídila 4308 snímků. Na poslední, sice neúplné fotografii, byly vidět detaily o rozměru pouhých 50 cm. Následovaly ještě dvě další sondy s podobným úspěchem.
Také Sověti se pustili do závodu o Měsíc, byť to veřejně nepřiznávali. Vyvíjeli další generaci sond Luna, které měly obíhat Měsíc i přistát na jeho povrchu. Pokusy začaly již v lednu 1963, ale podobně jako u Američanů první z nich končily nezdary. Teprve Luna 9, která vzlétla 31. ledna 1966, uspěla a o tři dny později měkce přistála na západním okraji Oceánu bouří v blízkosti kráteru Cavalerius. Než přistávacímu pouzdru došly chemické baterie, stačilo odvysílat tři celá a část čtvrtého panoramatu, na nichž byly vidět až milimetrové podrobnosti.
Američané vyvinuli pro přistání na Měsíci sondy řady Surveyor. Hned první z nich, která odstartovala z mysu Canaveral 30. května 1966, byla úspěšná a po 63 hodinách letu měkce dosedla v Oceánu bouří nedaleko kráteru Flamsteed. Pracovala dva měsíční dny - do 13. července - a poslala na Zemi přes 11 tisíc snímků. Z dalších šesti sond tohoto typu jen dvě selhaly, ostatní byly výjimečně úspěšné.
Mezitím od 14. srpna 1966 obíhaly kolem Měsíce americké družice Lunar Orbiter. Nesly na palubě fotografické vybavení - mimochodem zde využili Američané zkušeností z prvních špionážních družic - které pořídilo snímky celého měsíčního povrchu. Také Sověti vyslali na oběžnou lunární dráhu svoje družice. První z nich byla Luna 10, která vzlétla z Bajkonuru 31. března 1966.
Vánoční pozdrav z lunární oběžné dráhy Američané a Sověti spěšně pokračovali v přípravě letu svých kosmonautů na Měsíc. V Sovětském svazu zkonstruovali obří nosnou raketu N-1, ve Spojených státech se stavěl nosič Saturn 5. Američané tentokrát získali před SSSR náskok, který nezbrzdil ani požár lodi Apollo 1, při němž 26. ledna 1967 zahynuli astronauti Grissom, White a Chaffee.
Koncem roku 1968 se vedení NASA rozhodlo mimo původní plán vyslat k Měsíci loď Apollo 8. Hrozilo totiž nebezpečí, že SSSR může každým okamžikem poslat na lunární výpravu svoje kosmonauty, přinejmenším k pouhému obletu Měsíce. Borman, Anders a Lovell o Vánocích skutečně kroužili kolem Luny a poslali všem lidem dobré vůle na Zemi poselství, když četli úvodní kapitolu z Bible.
Po dalších dvou zkušebních expedicích přišla na řadu historická mise Apollo 11. Neil A. Armstrong a Buzz Aldrin přistáli 20. července 1969 v lunárním modulu Eagle (Orel) v Moři klidu, zatímco jejich druh Michael Collins na ně čekal v mateřské lodi Columbia na lunární oběžné dráze.
***
Dobývání Měsíce
Počátkem února 1963 přistála na Měsíci Luna 9 a přinesla snímky pořízené přímo na jeho povrchu
Apollo přivezlo z Měsíce 21 kg vzorků hornin, které byly většinou identické s pozemským čedičem
Američané se rozhodli odpovědět na sovětské úspěchy a zariskovali, na Štědrý den 1968 obletěla Měsíc lidská posádka v Apollu 8
Sovětská Luna 2, vypuštěná v září 1959, byla první sondou, která dopadla na Měsíc
sovětská sonda Luna 3 obletěla Měsíc a poslala na Zem první snímky jeho odvrácené strany
Americké sondy Ranger zasáhly Měsíc a před dopadem odvysílaly detailní záběry jeho povrchu
Během historické mise Apolla 11 vystoupili Američané 20. července 1969 na měsíční povrch
Geologové velmi pečlivě laboratorně analyzovali dovezené vzorky, doufali, že odhalí tajemství vzniku Měsíce
Při misi Apollo 15 prozkoumali američtí astronauti mnohem větší plochu Měsíce, k dispozici totiž měli elektromobil Rover
O autorovi| ANTONÍN VÍTEK, Autor je odborníkem na kosmonautiku z Akademie věd ČR
