ROZCESTNÍK
Myslíte si, že vánoční stromek prodávaný z čerstvých výpěstků je ekologický? Tak to jste vedle jak ta jedle, píše ve FAZ Nadine Oberhuberová (Jak eko je má jedle?): Jen desetina z 29 milionů stromků nabízených v Německu má původ v přirozeném lese. Drtivá většina pochází z plantáží na severu země, takže má za sebou stovky přepravních kilometrů (tuny vypuštěného CO2). Navíc se pěstují v umělých monokulturách, postřikují se herbicidy, fungicidy a pesticidy, jež vám navanou do bytu, přihnojují se minerály, jež prosáknou do spodní vody, a pro pěkný vzhled se přibarvují barvivy, jež... raději to ani nebudeme domýšlet. Chcete-li si užít Vánoce věru ekologické, musíte si koupit stromek s ekologickým logem, či alespoň dbát na dvě věci. Zaprvé musí být stromek z vašeho regionu. Zadruhé to musí být domácí druh, třeba jedle či smrk – taková douglaska už čpí Amerikou.
Ehm, k tomu lze dodat, že nejekologičtěji si počínaly Rychlé šípy. Ozdobily si živý smrček přímo v lese, a když jim v nestřežené chvilce sirotek Tonda Pírko ukradl nachystané dárky, nic se nestalo, neboť po rozžehnutí stromečku se s nimi kajícně vrátil („váš zpěv něco ve mně zlomil“). Tak. *** FAZ hodnotí i aféru WikiLeaks (Éra tajemství je pryč). Technická ochrana amerických tajemství, jež se dostala na WikiLeaks, byla očividně nedostatečná, píše Frank Rieger. Dokonce v citlivých oborech německého průmyslu se instalují lepší bezpečnostní bariéry. V pracovních stanicích amerických chráněných sítí jsou zabudované DVD vypalovačky a nezapečetěné porty USB. Kdo někdy navštívil některé vývojové centrum německého autokoncernu či továrnu na výrobu počítačových čipů, může nad takovou lehkovážností Američanů jen žasnout.
*** Podobně vnímá problém WikiLeaks v izraelském deníku Ha'arec politolog Šlomo Avineri (u nás vyšel překlad jeho knihy Zrození moderního sionismu). Tvrdí, že publikace čtvrt milionu důvěrných diplomatických depeší není pro USA neštěstí, ale naznačuje, jak slábnoucí supervelmoc zvládá svou zahraniční politiku.
Zaprvé: nedokáže-li nějaká země uchránit citlivá data o svých spojencích v době, kdy každé dítě a každá babička musí na každém letišti procházet tělesným skenerem, má špatně nastavené priority. Zadruhé ta epizoda dokládá, co už jsme tak nějak tušili: tzv. citlivé diplomatické zprávy často jen přežvýkají to, co už vyšlo v novinách. Rozebírá-li americký velvyslanec tak detailně (a zálibně) plastické zákroky u první dámy Ázerbájdžánu, možná by měl pracovat spíš pro bulvár než pro ambasádu. Zatřetí jsou některé expertizy nepodložené a chybné. Třeba velvyslancův posudek vlády Ehuda Olmerta působí, že čerpal z obývákového klábosení o šábesu.
K tomu lze dodat, že své WikiLeaks si pořídilo i Bratrstvo kočičí pracky. Provrtalo naslouchací rouru do klubovny Rychlých šípů a informace z jejich výprav do Stínadel zveřejňovalo v samizdatu Sběrač.
*** A teď se přesuňme k evropskému dění. Charlemagne, bruselský sloupkař týdeníku The Economist, vzpomíná na zhoubný požár Londýna v roce 1666, v jehož důsledku byl založen hasičský sbor – podobně jako v Paříži v roce 1733. Dnes si Evropané nedokážou představit město bez hasičů a domy bez požárního pojištění, píše Charlemagne. Ale když architekti společné evropské měny vymýšleli euro, domnívali se, že solidarita při ohrožení společné měny by jen podnítila lehkomyslnost či dokonce žhářství. Místo tohoto „morálního hazardu“ nechali osud každé země v jejích vlastních rukou. Teď ovšem vypukl požár a eurozóna je v situaci Londýna roku 1666.
Z Řecka a Irska se už valí kouř, Portugalsko a Španělsko olizují plameny, Itálie a Belgie se obávají, že je zachvátí také. Navzdory tomu společná pomoc drhne. Někteří tvrdí, uzavírá Charlemagne, že nakonec bude nutný radikální krok – restrukturovat dluhy bank a vlád. Ano, jako když v roce 1666 vojenská posádka londýnského Toweru vynesla střelný prach, vyhodila do vzduchu sousední domy a tím vytvořila účinnou požární proluku. „Zpočátku to lidi vyděsilo ještě více,“ napsal tehdejší kronikář, „ale oheň byl zastaven.“ *** Ještě radikálnější jsou diskutéři na webu týdeníku Der Spiegel. Přispěvatel s přezdívkou Realo píše: „Německo musí evropskou ideu zachránit, ale ne bezpodmínečně, tedy s eurem v dnešní podobě. Mou ideou je soustředit se na severovýchodní hospodářskou osu. Skandinávie, Polsko, Česko, Slovensko, Rusko, na jihu ještě Rakousko a pak už Německo. Prostě si jednou skutečně podat ruce a krizi využít k něčemu skutečně novému... Švédi, Češi, Poláci, Rusové a Němci jsou si mnohem blíže než Němci, Francouzi, Italové a Řekové.“
Co k tomu dodat? „U Jóviše,“ řekl by Rychlonožka.
***
Rozebírá-li americký velvyslanec tak detailně plastické zákroky u první dámy Ázerbájdžánu, měl by pracovat spíš pro bulvár než pro ambasádu
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, redaktor LN
