Odborníci z technické univerzity v Curychu a z mineralogického ústavu v Kolíně nad Rýnem uskutečnili rozsáhlá měření izotopů wolframu v měsíční hornině. Zjištěný maximální interval se pohyboval od 52 do 152 milionů let od začátku vytváření sluneční soustavy. Po vyhodnocení všech údajů a okolností dospěli vědci k závěru, že k oddělení Země a jejího přirozeného satelitu došlo nejpravděpodobněji 62 milionů let od počátků planetárního systému Slunce.
Při této příležitosti švýcarští a němečtí vědci potvrdili, že podíl výskytu obou izotopů wolframu je v plášti Země i Měsíce stejný. Tato skutečnost byla přibližně zjištěna při prvním studiu materiálů, které z Měsíce přivezli američtí astronauti v rámci misí Apollo.
Podle obecně sdílené teorie vznikl Měsíc po nárazu velkého tělesa do „Prazemě“. Dané těleso muselo mít podle odhadu velikost až dnešního Marsu; náraz vymrštil do volného prostoru značné množství hmoty, jejíž část byla gravitací „zbytkové“ Země zachycena a začala obíhat jako drť kolem naší planety. Postupně se pak z této hmoty zformoval Měsíc. Obdobnou otázkou stáří Měsíce se nedávno zabývali také američtí vědci. Ti odhadli vznik zemského satelitu do období 30 až 50 milionů let po vzniku našeho solárního systému.
