Díky evropské sondě Venus Express jsme se dozvěděli o existenci blesků v atmosféře Venuše a lépe porozuměli procesům, které z planety udělaly žhavou výheň.
Na počátku existence sluneční soustavy vypadaly planety Venuše a Země jako dvojčata. Jsou skoro stejně velké, Venuše měří „v pase“ 12 100 km, Země jen o pět procent víc. Příliš se neliší oběžná dráha, hustota ani chemické složení. Na Venuši nechyběla ani životadárná voda. Proto si vědci dlouho kladou otázku, jak je možné, že zatímco na Zemi jsou už víc než miliardu let příhodné podmínky pro život, z Venuše se stalo dobře vyhřáté peklo s extrémně hustou atmosférou.
Obecnou odpověď známe již dlouho. Teploty přesahující 450 stupňů Celsia nejsou dány jen větší blízkostí Slunce, ale z rozhodující části jsou výsledkem působení skleníkového efektu. Údaje získané sondou Venus Express, jedinou kosmickou lodí vyslanou k druhé planetě sluneční soustavy za posledních patnáct let, umožnily zpřesnit scénář, podle kterého vývoj probíhal.
Venuše dnes nemá magnetické pole srovnatelné s tím, které chrání Zemi před účinky slunečního větru a vysoce energetickými částicemi z vesmíru. Data z přístrojů Venus Express, konkrétně z magnetometru VEX-MAG ale ukázala, že v horní části atmosféry existuje vrstva plazmatu, jejíž působení brání pronikání slunečního větru na povrch. Ve studii, kterou otisklo dnešní číslo odborného časopisu Nature, vědci na základě nových dat dokládají, že plazmové magnetické pole má stejnou sílu v dobách silné i slabé sluneční aktivity.
Skutečnost, že sluneční vítr není jako v případě Země odkloněn vnějším magnetickým polem, ale pronikne až do vrchních vrstev atmosféry, však měla fatální následky. Účinky záření rozkládají vodní páru a v důsledku toho z atmosféry Venuše unikl vodík a kyslík.
Expert Evropské kosmické agentury a autor studie v Nature Hakan Svedhem se domnívá, že i Venuše byla kdysi zčásti pokryta vodou. „Atmosféra byla o něco teplejší než na Zemi, a proto se odpařovalo více vody,“ uvedl Svedhem. Protože vodní pára patří ke skleníkovým plynům, začala se planeta dál ohřívat, což vedlo k dalšímu odpařování. Šlo o pozitivní zpětnou vazbu, která zvedla teploty natolik, že vznik života nebyl možný. Zatímco na Zemi živé organismy jako například korály zachycovaly skleníkový plyn oxid uhličitý a přeměňovaly ho na pevné uhličitany, na Venuši nic takového neproběhlo. Veškerý CO2 zůstal v atmosféře.
Blesky, které nejsou vidět
V časopise Nature dnes vychází celkem osm studií věnovaných novým objevům z Venuše. Mezi důležité objevy patří prokázání výskytu blesků v atmosféře. Vědci je vystopovali díky zachycení krátkých elektromagnetických vln o nízké frekvenci, které trvají jen zlomky sekundy. Takové vlny jsou jasným znakem intenzivních elektrických výbojů. Dosud převládal názor, že vzhledem ke složení mraků není výskyt blesků na Venuši pravděpodobný. Účastníci případné budoucí výpravy na druhou planetu sluneční soustavy však efektní záblesky nespatří. Na to je atmosféra nasycená kyselinou sírovou příliš neprůhledná. Poslední překvapení přineslo zjištění, že v poměrně blízké minulosti, před 700 až 900 miliony let, se povrch Venuše zcela změnil. Planeta přišla o svou vrchní slupku v důsledku působení ohromných sil, jejichž podstata není zatím známa.
***
Nad Venuší blesky bijí Elektromagnetické výboje zachycené sondou Venus Express představují první důkaz existence blesků na Venuši. Zda by výboje byly tak hezky viditelné jako na kresbě výtvarníka z ESA však není vůbec jisté. Hustá atmosféra viditelnost na Venuši velmi omezuje.
Evropská sonda Venus Express obíhá kolem druhé planety sluneční soustavy od loňského dubna. Jde o první sondu, kterou Evropská kosmická agentura vyslala k Venuši, a výsledky ukazují, že náklady na ni vynaložené, 220 milionů eur, představují dobrou investici. Sonda například poprvé prokázala, že i na Venuši jsou blesky. Důležitá jsou měření teplot v atmosféře a zjištění, že funkci magnetického pole na Venuši supluje vrstva plazmatu. Ta vzniká v nižších vrstvách atmosféry působením slunečního svitu.
Venuše má průměr 12 100 kilometrů, Země 12 760 km. Kolem Slunce oběhne Venuše za 225 pozemských dní. Rok na Zemi je dlouhý 365 dní. Den je však na Venuši delší než tamní rok, trvá 243 pozemských dní. Atmosférický tlak na Zemi je 100 kPa, na Venuši je víc než devadesátkrát větší a odpovídá tlaku v hloubce jednoho kilometru pod mořem. Oxid uhličitý tvoří celých 96 procent atmosféry Venuše, na Zemi je to pouhých 0,038 %. Z toho plyne i rozdíl teplot. Více než 450 stupňů Celsia dělá z Venuše spolehlivě neobyvatelnou planetu.
