Planeta Mars se na sklonku loňského roku přiblížila k Zemi, proto je nyní pozorovatelná prakticky po celou noc. Nachází se v souhvězdí Býka. Někdy kolem 22. hodiny se nad východním obzorem objeví souhvězdí Lva a v něm další nepřehlédnutelná planeta - Saturn. Jasností je srovnatelná s Marsem.
V ranních hodinách se na oblohu vyhoupne největší planeta sluneční soustavy - Jupiter, následovaná Venuší. Ba co víc! Venuše se bude pozvolna přibližovat k Jupiteru, kolem kterého projde v noci z 31. ledna na 1. února 2008. Již za svítání, nízko nad jihovýchodním obzorem, zahlédneme obě planety pouze půl úhlového stupně daleko. Samozřejmě jen při pohledu ze Země. Na Venuši se budeme dívat ze vzdálenosti 200 milionů kilometrů, Jupiter bude 4,5krát dál.
V noci z 3. na 4. ledna proletí naše planeta proudem meteorických částic uvolněných v dávné minulosti z dnes již vyhaslé komety 2003 EH1. Na ranním nebi pak zazáří až několik desítek padajících hvězd, které budou vylétat z oblasti mezi souhvězdím Herkula, Pastýře a Draka. Jelikož se v této části oblohy ve středověku zakreslovalo souhvězdí Quadrans Muralis, nazývají se meteory tohoto roje Quadrantidy.
Večerní oblohu navíc ozdobí relativně nápadná kometa 8P/Tuttle. S pomocí malého dalekohledu ji spatříme na cestě souhvězdím Berana, Ryb a Velryby. Tato kometa patří mezi nejstarší objekty svého druhu - poprvé ji zpozoroval francouzský astronom Pierre Méchain v roce 1790.
Neviditelný průvodce Lednovou oblohu však nezdobí pouze tělesa sluneční soustavy. Najdeme zde i velmi jasnou hvězdu Procyon (alfa Canis Minoris) zdobící souhvězdí Malý pes. Stálice je však na pozemské obloze výrazná pouze díky malé vzdálenosti (11,4 světelného roku), naše Slunce by totiž ze stejné dálky bylo jenom čtyřikrát slabší.
Jméno stálice pochází z řečtiny; je ekvivalentem latinského slova „Antecanis“, tedy „předcházející psa“. Procyon totiž vychází o něco dříve než Sirius (alfa Canis Maioris), přezdívaný „Pes“. S nejjasnější hvězdou noční oblohy má však společný nejen původ jména. Také alfu Canis Minoris totiž doprovází neviditelný průvodce - bílý trpaslík.
Existence tohoto tělesa byla astronomům známa již v polovině 19. století. Stejně jako u Siria si všimli, že se Procyon vzhledem ke vzdáleným hvězdám nepohybuje přímo, nýbrž opisuje zvláštní, pravidelně se opakující křivku. Procyon totiž netvoří jedna hvězda, nýbrž dvě, obíhající kolem společného těžiště.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
