Psal se rok 2004 a já jsem začínal pracovat v USA jako osobní bankéř. Ekonomika Ameriky byla na vzestupu z krize po teroristických útocích. Přiznám se, že jsem v té době neměl zhola žádné zkušenosti z finančního světa. Ale to nevadilo. Stačilo jen jediné - umět říct: „Tady se podepište, prosím!“
Úroky byly nízké a můj pracovní stůl byl denně zavalen desítkami žádostí o úvěr. Půjčoval jsem na všechno. Auta, motorky, domy, na splácení druhých hypoték i na plastické operace. Měl jsem měsíce, kdy jsem prodal až 75 úvěrů během dvaceti pracovních dnů. Celkem jsem tak Američanům rozpůjčoval v roce 2004 přes sedm milionů dolarů (140 milionů korun). Aniž jsem to sám tušil, čím více dolarů jsem půjčoval, tím více jsem pomáhal nafukovat úvěrovou bublinu, která později nevydržela a...
Na pravidla se v té době zase až tak moc nehledělo. Jakmile jedna banka odepřela někomu úvěr, v záloze jich byl další tucet a zákazník půjčku dostal jinde. Nikdo se nezamýšlel nad tím, že bublina, která se moc nafoukne, může kdykoli náhle prasknout. Jenže rodinný dům je ve Spojených státech od nepaměti symbolem úspěchu a důkazem dobře řízených osobních financí.
Ještě donedávna byla navíc skoro každá investice do nemovitosti jistým krokem ke zhodnocení finančních prostředků. Největšími zlatokopy byli majitelé domů ve městech při východním a západním pobřeží (zejména stát Kalifornie), kde se ceny domů ročně zhodnocovaly i o desítky procent.
Jenže pak se to stalo. Bublina praskla. Žádnou velkou řachu jsme sice neslyšeli, ale kousky prasklého balonku se roztříštily po celém světě a nikdo dosud netuší, kdy nějaký jeho kousek najde.
O práci jsem díkybohu nepřišel. Zatím. V průběhu posledních pár týdnů mi ale často připadá, že na mojí pobočce někdo vypnul proud. Telefony nezvoní, tiskárny netisknou, banka je liduprázdná. V tisku čtu, že banky jsou v půjčování úvěru „zdrženlivé“. Ale tak tomu není! Vždyť půjčky jsou naší hlavní obživou. Těm správným lidem vždycky rádi půjčíme. Správným lidem. Kde ale jsou? Jako by se po nich slehla zem.
Mám si také něco vyčítat? Špatné půjčky přece neexistují. Před tím, než se objeví první splátka, je každá půjčka skvělá. Teprve až jednoho dne banka svoji splátku nedostane, začíná se pídit, kde je zakopaný pes. To už je ale pozdě. V počátcích ekonomické krize se v USA hojně skloňovalo slovo greed (chamtivost).
Právě chamtivost a konkurence ostatních bank zamlžila naše pravidla, kterými se při vyřizování úvěru řídíme. Úvěrová laťka je dnes sice vysoko, ale je otázkou času, kdo udělá první krok. Komu ta chamtivost nedá a kdo pootevře trezor s penězi rychleji. Potom telefon opět začne zvonit, tiskárny se rozjedou a já opráším svůj bublifuk.
O autorovi| Miloš Sochor, bankéř American National Bank
