Stejně jako v Česku se v těchto zemích velké čistky týkají nejenom státních úřadů, ale změna vlády má drastické dopady i na obsazení funkcí ve státem většinově vlastněných firem. Změny mají jedno zásadní pravidlo: Vítězové berou vše.
Na tuzemskou praxi upozorňuje Radim Bureš z Transparency International, která se zabývá mapováním korupce. „Do vedoucích pozic ve státních firmách a na další posty ve státní správě, kde se rozhoduje o velkých finančních prostředcích, jsou dosazováni lidé, kteří jsou schopni „ohlídat“ finanční zájmy jednotlivých politických stran či zájmových skupin. Na ekonomicky méně exponovaná místa často přicházejí lidé ,za zásluhy‘, “ míní Bureš.
O tom, jak nastavit systém státní služby, se podle něj v cizině vedou velké spory. Některé země preferují spíše manažerský přístup, například Nizozemí a USA. Na vedoucí místo se do konkurzu může hlásit kdokoli odborně a manažersky zdatný, tedy i bývalý politik či manažer soukromého sektoru. Jiné země, třeba Británie nebo Rakousko, preferují spíše obsazování vedoucích postů kariérními úředníky.
Rakousko má tradici úřednické definitivy ještě z dob habsburské monarchie. Přesto zažilo větší otřes v roce 2002, kdy se po třiceti letech rozbil monopol sociálních demokratů a projevilo se to i ve výměnách na různých stupních státní správy.
V Británii je běžné, že volbami jsou ovlivňovány jen špičky resortů, tedy ministři a jejich náměstci. Cílem je apolitická státní správa, která se vyhýbá volebním turbulencím. Ani tento systém ovšem není bez chyb. Na možnost přílišné moci státního úředníka, který je v resortu příliš dlouho, upozorňuje například britský satirický seriál „Jistě, pane ministře“.
