Evropu charakterizuje přehodnocování vlastních tradic, zatímco papež na tradicích staví, řekl v televizi Václav Bělohradský. Benediktovo vystupování v Česku prý bylo přímo „exhibicí tradic“. No, proti gustu žádný dišputát, ale až tak urputně tradice potírat nemusíme. Když setkání padesáti tisíc lidí ve Staré Boleslavi shrnula policejní mluvčí, zdůraznila, že na celé akci byla hlášena pouze jediná krádež. Máme i takové tradice, jako je Desatero a „nepokradeš“, přehodnocovat?
Marketingová volební kampaň neladí s tahem k reformám, jak ukázal neúspěch „reformních buldozerů“ v Německu. Ekonomičtí mluvčí dosavadní velké koalice Meyer (CDU) a Bergová (SPD) nezískali přímé mandáty, přičemž na stranických kandidátkách nebyli tak vysoko, aby dosáhli na Spolkový sněm. Neuspěl ani mluvčí konzervativců pro důchodovou politiku Storm, ani jediný podnikatel v poslaneckém klubu SPD Hübner. Sociální demokracie na své kandidátce „upozadila“ osobnosti, které podpořily reformu trhu práce Hartz IV (díky níž poklesl počet nezaměstnaných z pěti na tři miliony).
Německo tedy ukazuje, kam může vést marketingová kampaň, preferující celebritní tváře a hesla před věci znalými osobnostmi. Německý výsledek ovšem zachránilo vítězství konzervativněliberální většiny nad pudy k velké koalici. I u nás se šíří volební marketing, přitom ruku na srdce – můžeme doufat v tak většinové vyznění voleb jako v Německu?
Sněmovna zažívá zrmtvýchvstání, tvrdí její šéf Miloslav Vlček. Tak to je vedle jak ta jedle. Aby sněmovna mohla zažít zmrtvýchvstání, byla by musela být nejprve uznána za mrtvou. A právě to se ukázalo jako problém. Mysleli si to totiž jen poslanci, a to ještě ne všichni, že, pane Melčáku. Hledáme-li už ke sněmovně nějaký příměr, tak nemluvme o zmrtvýchvstání, ale o zpackané asistované sebevraždě. A pak že nepotřebujeme zákon o eutanazii, že, pane Borisi Šťastný.
Kdy ztratí Česko cejch postkomunismu? Třeba až na hraničním přechodu z Gmündu do Českých Velenic nebudete mít pocit, že v rámci jednoho města vstupujete do jiného světa. Na rakouské straně upravené gotické centrum, na české straně karikatura atributů postkomunismu: neon Eros Center bijící do očí pár metrů za hranicí, herny, hampejzy... To, co se jinde skrývá v ilegálních suterénech, se u nás vystavuje na odiv.
Odhalit poslance Dolejše, Milotu a Šustra je ta snadnější část problému s hazardem. Ta obtížnější čeká na někoho, kdo dá gamblingu mantinely civilizovaného světa. Ať máte proti lidovcům cokoliv, argumenty Davida Macka váží hodně: v Praze je více heren než v celém Německu a v Česku je jich tolik jako v ostatní EU. Alespoň v něčem jsme první v Evropě.
Dnes je tomu 65 let, co padl hrdina druhého odboje Vojtěch Luža. Z celkem čtyřiadvaceti českých generálů, kteří zahynuli za druhé světové války, padl jako jediný se zbraní v ruce. Nebylo to ovšem v boji s nacisty. Lužu zastřelili horliví protektorátní četníci, když se na pochodu z Říčan do úkrytu na Moravě zastavil v hostinci u Přibyslavi.
Za zmínku stojí, že dotyčnou četnickou stanici pak partyzáni vystříleli – přičemž jen dva z pěti zastřelených četníků se přímo podíleli na Lužově zabití. Vida, i my jsme měli „hanebný pancharty“. Můžeme je spolu s Quentinem Tarantinem ocenit.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
