Z příjemného představení se dá žít klidně i několik dní. Divadlo mi totiž dokonale dobíjí baterky. Vlastně bych bez něho nemohla být.
Pocházím z Poděbrad a už jako malá jsem jezdila s maminkou-učitelkou a jejími třídami do nejrůznějších divadel. Třeba na odpolední baletní představení pro děti. Právě balet mě vždy tak trochu vrátí do dětství. Stejně jako programy, které si od té doby pečlivě schovávám a vytahuji je ve chvílích nostalgie. Kupříkladu nejpamátnější kousek je z roku 1957, konkrétně z Dvořákovy Rusalky. Pamatuji se, jak jsem zalézala strachy pod sedadlo, když Vodník vylézal z jezírka. Dnes jsem schopna jít na odpolední představení a pak se klidně přesunout i na večerní do jiného divadla. Naposledy jsem viděla balet Popelka, který nastudoval soubor ze Sibiře. Ruská baletní škola umí vzbudit v divákovi pocit, že tanec je něco nesmírně jednoduchého. Určitě proto, že ruské baleríny i jejich kolegové tančí s neuvěřitelnou lehkostí. Výpravná scéna i světla celou atmosféru Popelky jen podtrhovala.
Ráda mám operu, balet, činohru a vyrazím klidně i na pantomimu. Z činohry vzpomínám ráda na Bouři uvedenou v rámci letních shakespearovských slavností na Pražském hradě nebo na Petrolejové lampy v Divadle Na Jezerce. Vyhledávám ale spíš veselejší kusy, dramat mám totiž dost v práci. Taková dobrá komedie, čímž nemyslím bezduché veselohry s prvoplánovými skeči, mě dokáže výborně naladit. Stejně tak si ráda poslechnu dobrý muzikál. A některý, jako třeba Jesus Christ Superstar, jsem viděla dokonce dvaapůlkrát. Dvakrát celý a jednou jen druhou polovinu, protože jsem zapomněla doma lístky amusela se pro ně vracet. Hodně jsem si užila nedávno, kdy do Prahy dorazil muzikál inspirovaný jedinečnými písněmi švédské skupiny Abba. Byla jsem na něm už před pár měsíci v Londýně, ale moc jsem si přála vidět ho znovu.
Taky mě baví herecké životopisy. Nedávno jsem šla spát v pátek až v půl čtvrté, protože jsem se vrhla na Rösnerovy paměti. A od bratrů Čapkových mám v knihovně snad všechno.
Ovšem nejen divadlem živ je člověk, a tak se o víkendu snažím své devatenáctileté dceři vynahradit „rohlíky“ v týdnu. Na úklid máme pomocnici, ale vaření je moje doména. Žádnou exotiku, nejčastěji dcera vyžaduje bramborovou kaši a zapečené těstoviny.
zaznamenala Jarmila Kovaříková
