Nebýt vojáků, americká kosmonautika by působila tristně. Co má v záloze v roce, kdy končí raketoplány? Má vůbec něco? Odpovědi se měnily rychleji než vládní administrativy. Prioritou je Mars. Prioritou je návrat na Měsíc. Prioritou je tahač nákladů a posádek na dráhu kolem Země. Nepatříte-li k zasvěceným, ani už nevíte, které z těch odpovědí dal Bush, a které Obama. O vojenském raketoplánu, který včera odstartoval bez posádky, nevíme skoro nic a nechlubí se jím nikdo. A přece mu Amerika vděčí za hodně.
Nepatří-li slova jako leadership či supervelmoc ještě do starého železa, je to i díky stroji s označením X-37 Orbital Vehicle. Z toho, že nemá ani jméno, čiší trochu bizar. Vždyť i prototyp ruského raketoplánu se jmenoval Buran. Ale fakt, že Amerika vyvinula stroj pro lidskou posádku, který skutečně létá kolem Země, dokládá, že její technologie stále vede, že za chaosem v kosmickém programu je spíše chaos v politickém vedení. Optimista si řekne: hlavně že tomu vehiklu nedali číslo 22.
