Už dávno nezněly mladé ženské hlasy v populární hudbě tak zajímavě jako dnes – snad každý týden přibude další jméno k vynikajícím zpěvačkám, jako jsou Amy Winehousová, St. Vincent, Laura Veirsová či Feist. Jenomže málo platné, nedávno vydaná alba čtyř kolegyň ve věku jejich matek mají k dobru pohled z dlouhodobé perspektivy. Není tu případné mluvit tu o výhodách stárnutí či přímo o nezaručitelném, ale o to oblíbenějším předpokladu, že s věkem jaksi nevyhnutelně přichází moudrost.
Žádné věčné diblice Může se to ale stát – Alison Moyetová, kdysi polovička elektro-soulových Yazoo, na své nové desce zpívá, že „je snazší člověku odpustit, že se mýlil, než to, že měl pravdu“, což je postřeh, jaký lze zamlada učinit jen obtížně. V dnešní Británii je totiž často slyšet tvrzení, že „čtyřicet let je nových třicet“, a padesátiletou zpěvačku jsme si donedávna představovali jinak než výbušnou Annie Lennoxovou z Eurythmics, která na nové desce roztouženě volá k neznámému milenci: „Nevidíš, že jsem propadla myšlence na někoho, kdo mě vyvede z toho mizerného stavu / zachrání mě před zahořklostí a nenávistí…?“. Řeč není o zpěvačkách „věčných diblících“, ale o autentické výpovědi, jakou nyní přináší také první sólové album bývalé první dámy britského punku a později kmotry gotického rocku, zpěvačky Siouxie Sioux. Tajemná „ledová královna“ se najednou v textech vyjadřuje celkem jasně. „Postupem času chcete přijít na to, jaký smysl mají nesmysly ve vašem životě, a přijít na to, proč jste takoví, jací jste – můžou za to geny, anebo prostředí? Snažím se, abych se netočila v začarovaných kruzích,“ řekla čerstvě rozvedená padesátnice, která žije se svými kočkami na francouzském venkově a „louská“ Proustův román Hledání ztraceného času.
Jako první však tuto „novou vlnu“ nechtěně odstartovala nahrávka, která sice u nás nevzbudila mnoho pozornosti, ale ve Švédsku, odkud Marie Fredrikssonová (49), tedy zpěvačka dvojice Roxette, pochází, byla nesmírně úspěšná. Desku The Change (Změna) nahrála společně se svým manželem půl roku poté, co se začala léčit s rakovinou mozku, když ještě zdaleka nebylo jasné, zda zvítězí. „Napsal polovinu a já tu druhou. Hodně mi pomáhal, protože mi bylo strašně špatně,“ řekla nedávno matka dvou dospívajících dětí, která od té doby nemůže číst a počítat se učí znovu se svými potomky. Ve smutném příběhu s dobrým koncem není v písních místo pro tklivé dojetí nad neštěstím bližního. „Za fantastickou tvořivost, která se nenechá ničím zastavit“ znělo ve věnování ceny pro ženu roku, kterou jí loni předal švédský ženský časopis Tara. Change je navíc hudebně silné album i pro uši, jimž přijdou Roxette poněkud prvoplánoví. O to působivější, zvážíme-li, že tak bojovnou rockovou desku nahrála zpěvačka doslova zápasící o život.
Bojovnost rozhodně nechybí ani Annie Lennoxové z Eurythmics na letošní sólové desce Songs Of Mass Destruction (Písně hromadného ničení). Název sice ironicky přehání, ale jisté je, že deska věnovaná „všem humanitárním pracovníkům, mírovým aktivistům a lidem z nevládních organizací po celém světě“ úspěšně šíří neklid z dnešního světa, aniž by znamenitě zpívající Annie Lennoxová obětovala jedinou notu či slovo na úkor účelového aktivismu. „Pamatuj, že každý má křehké srdce, i když říkáš, že jsme osamělé ostrovy,“ vybízí nakonec.
Poněkud introvertnější svět čeká posluchače na sólovém albu Alison Moyetové. Ti, kdo si ji oblíbili ve dvojici Yazoo s Vincentem Clarkem, bývalým členem Depeche Mode, ji na šansonové desce Turn asi nepoznají. „Turn je dávné posměšné označení pro varietní umělce,“ vysvětlila nedávno zpěvačka, která slavila v londýnském West Endu úspěch v muzikálu Chicago, kde hraje „bordelmamá“. Hlavní inspirací pro písně, hodící se na pódia malých divadel, byly rané nahrávky baladického tenora Roye Orbisona.
Zato Siouxie Sioux je k poznání vždycky – stejně jako v nedávné spolupráci s dvojicí Basement Jaxx v písni Kish Kash, jež dala jméno jejich předposlednímu albu a Siouxii impulz k první sólové desce kariéry. Zní tu žestě a orchestr, jak původně plánovala, ale i temné, hypnotické rytmy. A slova, která vystihují „probuzená“ alba všech čtyř padesátnic: „Cítím sílu jako nikdy dřív / Už ji nechci zapírat.“
A jaké je poselství mladším kolegyním? Alison Moyetová shrnuje: „Svět vás nechce z***vit ani vám nepodá pomocnou ruku. Kromě svého výdělku máte život ve svých rukou… Tak si ho dobře zařiďte.“
