PRAHA Režisér Roy Andersson představil na Febiofestu nejen svůj slavný film Písně z druhého patra, který má na kontě cenu poroty z festivalu v Cannes, a podobně laděný loňský snímek Ty, který žiješ, ale i dva své starší tituly ze sedmdesátých let Švédská lovestory a Giliap. Velkou pozornost ale vzbudily i jeho reklamy, jimž byl na přehlídce věnován samostatný blok.
Roy Andersson se reklamám věnoval celých dvacet let. „Způsobil to film Giliap, byl to komerční propadák a neměl ani dobré kritiky. Všichni na mě zanevřeli, byl jsem na dně. Jediný, kdo mi tehdy nabídl práci, byly reklamní agentury. Začal jsem tedy točit reklamy. Měly úspěch a já dostával stále další nabídky. Nakonec jsem se tak trochu dostal do pasti, odkud nebylo úniku. Ale nelituji toho, díky reklamě jsem si vybudoval svůj filmařský styl a vydělal si dost peněz na to, abych si mohl založit vlastní produkci,“ vysvětlil režisér.
Pojišťovny ano, jogurt ne Za Anderssonův osobitý styl může reklamní kampaň pro švédskou pojišťovnu. Šlo o seriál nehod natočených vždy v jednom záběru. Princip jednoho dlouhého záběru s mimořádnou hloubkou pole pak s úspěchem začal využívat u svých celovečerních filmů, které mohl točit v poklidu své vlastní produkce bez zásahů lidí zvenčí. Takové jsou především Písně z druhého patra.
Podle Anderssona je prý těžké radit mladým tvůrcům, kteří u reklamy začínají a sbírají síly na svůj první film: „Důležité je, aby netočili nic, s čím nesouhlasí, aby neprodávali svou morálku a svůj vkus. A aby se nemuseli stydět za to, co natočí.“
Adersson v reklamě spoléhal hlavně na černý humor, ten prý funguje spolehlivě a má úspěch u spotřebitelů i u klientů. Za dlouhá léta se klient zalekl Anderssonova odvážného konceptu snad jen dvakrát, maximálně třikrát. Vyhýbal se ovšem reklamám na kosmetiku či prací prášky, také nikdy nenatočil reklamu, v níž by perfektní rodina snídala perfektní jogurt.
„Před časem jsem odmítl i reklamu na dánské pivo, byl to takový hloupý chlapácký koncept. Nejraději jsem dělal pojišťovny,“ vyprávěl Andersson a připomněl třeba spot na důchodové pojištění, v němž postupně všichni pasažéři včetně pilota vyskakují z letadla a na palubě zůstávají jen vyděšení nicnetušící důchodci.
O tvůrcích, kteří se bouří proti přerušování filmů reklamou, říká, že jsou pokrytečtí: „Ve svých filmech stejně mají skrytou reklamu na kdejaký produkt.“ Takto otevřené názory Anderssonovi ovšem nebrání, aby se nechával inspirovat výtvarným uměním, hlásil se k tvorbě Samuela Becketta, grotesknosti Laurela a Hardyho či absurdnímu humoru Haškova Švejka. Z mísení ironie, absurdity a groteskně poetických prvků se rodí Anderssonovy originální snímky.
„Mrzí mě, že se v poslední době filmový jazyk vrací zpět, že se nevyužívá jeho vizualita, na tu se ve svých filmech snažím zaměřit především. Kvalita nezávisí na štěstí, kvalita je důsledkem tvrdé práce. Dnes ale chybí čas, peníze, ale možná i chuť a talent,“ posteskl si Roy Andersson.
***
Filmy Roye Anderssona na Febiofestu:
Písně z druhého patra Švéd./Nor./Dán. 2000 Třetí Anderssonův celovečerní film volně propojuje absurdní anekdoty zasazené do jednoho města stiženého fatálním dopravním kolapsem. Ty, který žiješ Švéd./Dán./Francie 2007 Bizarní mozaika lidských osudů se odehrává na pozadí temného současného světa a nabízí situace plné černého humoru. Galiap Švédsko 1975 Druhý Anderssonův film vypráví o potulném dělníkovi, který přijme práci v krachujícím hotelu vedeném melancholickým vozíčkářem.
Kafkovsky laděné drama málem zlomilo režisérovi vaz a „odsunulo“ ho do světa reklamy. Tato zkušenost mu ovšem pomohla najít svůj styl a vydělat si dost peněz na založení vlastního studia. Švédská lovestory Švédsko 1970 Anderssonův celovečerní debut se nese v atmosféře léta lásky. Jde o milostný příběh vztahu patnáctiletého chlapce a třináctileté dívky, který se odehrává na pozadí nelichotivě vylíčené švédské společnosti. Tehdy sedmadvacetiletému režisérovi snímek vynesl pověst zázračného dítěte. Reklamy a krátké filmy Roye Anderssona
