Bez ohledu na svoji velikost a tvar se všechny sopky na světě před výbuchem ohlašují chvěním určité frekvence - v rozmezí 0,5 až 2 Hz. Někdy se začnou projevovat jen minuty, jindy celé dny nebo týdny před erupcí.
Nyní vědci zjistili, jak je možné, že všechny vulkány „zpívají“ stejně. Své zjištění zveřejnili v časopise Nature. Je to podivná věc, jako byste hráli na čtyři různé dechové nástroje, a všechny by zněly stejně, říká jeden z autorů výzkumu David Bercovici z Yaleovy univerzity. Spolu s kolegy z Univerzity Britské Kolumbie počítačovým modelováním zjistil, že chvění vzniká při kontaktu stoupajícího magmatu s okolními plyny. Tento mechanismus probíhá u všech sopek stejně. Podle Bercoviciho toto zjištění může pomoci v předpovídání ničivých erupcí.
Křečík bělonohý, drobný hlodavec s hnědým hřbetem a světlým bříškem, se dostal na titulní stránku včerejšího časopisu Science. Co ho proslavilo? Zvířátko žijící v celé Severní a Střední Americe se nedávno zabydlelo i na plážích s bílým pískem při pobřeží Floridského zálivu. Vědci si brzy povšimli, že kožíšek plážové populace znatelně zesvětlal. Naskytla se jim tak skvělá příležitost prozkoumat, jaké mechanismy ovlivňují mimikry, které zvířatům umožňují splynout s okolím a maskovat se před predátory. Genetici z Harvardovy univerzity zjistili, že březí samice žijící na světlých dunách mají mnohem vyšší aktivitu genu kódujícího bílkovinu aguti, jež ovlivňuje barvu srsti. Tím se „naprogramuje“ barva srsti potomků. Gen postupně mutuje a rozdíl v barvě srsti křečíků žijících v odlišném prostředí se stává dědičným.
Ne všechny planety musejí obíhat kolem hvězd - vědci předpokládají, že mohou existovat i takové, které byly gravitací jiných planet vymrštěny pryč ze své rodné planetární soustavy a osaměle bloudí vesmírem. Žádnou takto zbloudilou planetu zatím astronomové neobjevili, přesto už si lámou hlavu nad tím, zda by na nich mohl být život. Selský rozum velí, že nikoliv - nezahřívá je hvězda, takže na nich bude příliš chladno.
Časopis New Scientist ale tento týden informoval o studii vědců z Chicagské univerzity, kteří vypočítali, že za určitých podmínek by na takové planetě mohla být kapalná voda, a tudíž i podmínky pro život. Stačilo by k tomu teplo uvolňované radioaktivním rozpadem prvků v jádru planety. Pokud by se těleso svým složením podobalo Zemi, muselo by mít asi 3,5krát větší hmotnost než ona, aby pod vrstvou ledu zůstal kapalný oceán. „Je to zajímavá myšlenka, ale abychom se o ní přesvědčili, museli bychom takovou planetu najít a provrtat se pod její povrch,“ komentuje studii Lisa Kalteneggerová z Harvardova-Smithsonova centra pro astrofyziku.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ, redaktorka LN
