Četla jsem si na internetu italský tisk a všimla si, že 16. ledna měl v Itálii premiéru český film Vratné lahve (Vuoti a restituire, tedy: Prázdné obaly vraťte). Byla jsem zvědavá na Zdeňka Svěráka v italštině a klikla jsem na trailer. Josef Tkaloun má štěstí, promluvil hlasem Bruna Alessandra, což je velice slavný dabér, Svěrákův vrstevník, který mimo jiné namlouval Seana Conneryho nebo Philippa Noireta. Mnohem víc než italský dabing mě nakonec zaujal titulek, který na stránkách www.mymovies.it hlásal: Tornano i fratelli Svěrák. Bratři Svěrákové se vracejí?! Nevím, jestli dezinformace, že Zdeněk s Janem jsou bratři, vznikla chybou v překladu, nebo kvůli faktu, že u filmu je bratrský tandem častější než firma otec&syn. Američané mají bratry Coeny, Italové bratry Taviany a my zase bratry Svěráky. O kus dál jsem se pro změnu dočetla, že Jan Svěrák natočil o svém otci (tady už jejich příbuzenský poměr identifikovali správně) film Papa. Jelikož v písmu vypadl tupý přízvuk nad „a“, místo italského slova tatínek se objevilo slovo papež. Většina asi pochopila, ale někdo by v tom mohl hledat skrytý význam.
S vlastními příbuznými to člověk mívá těžké, a překladatel má kříž i s těmi cizími. Z italských příbuzných je největší potížista nipote. Tenhle výraz může česky znamenat: synovec, neteř, vnuk, vnučka. Samozřejmě že z kontextu a díky gramatickým členům lze odlišit synovce od neteře a vnuka od vnučky. Ale z kusé informace, že Pietro je nipote pana Rossiho, nic konkrétního nevydedukujete. Nedávno jsem překládala knihu o mafii, kde se to synovci/vnuky jen hemžilo, většinou se jen mihnuli v záběru, než z nich někdo udělal řešeto, ale já kvůli nim musela prostudovat dostupnou genealogii jejich rodin.
Záměna vnuka a synovce však sahá mnohem hlouběji do historie, k rodinám, které svého času taky představovaly jakousi „mafii“ v obecném smyslu slova. Pamatuju si, že když jsem kdysi měla ve škole referát o malíři Tizianovi, hovořila jsem o jeho obrazu Podobizna Pavla III. se synovci Alessandrem a Ottaviem Farnese (k vidění v neapolském muzeu Capodimonte). Jenže já tehdy místo synovci řekla vnuky a bylo mi to důrazně vyčteno, protože papež přece vnuky nemá, chachá! Ale má, a nejen Pavel III. Mladí Alessandro a Ottavio na obraze jsou synové parmského vévody Piera Luigiho Farneseho, syna Pavla III., a tedy jsou to skutečně papežovi vnuci. Je ovšem pravda, že plurálem nipoti bývají někdy souhrnně označováni mladší příbuzní a že právě Pavel III. byl poslední papež bezostyšně praktikující tzv. nepotismus (od latinského nepos = vnuk, potomek) čili dosazování příbuzných do významných funkcí. A ač byl původní význam slova nipote vnuk, společensky méně kompromitující synovec ho časem téměř vytlačil. Dnes se setkáváme se slovem „nepoti“ i v češtině. Stalo se synonymem pro oblíbence, nepotismus trvá dál.
Ale překladateli dělají vrásky i jiní příbuzní, v italštině např. plurály typu: nonni, zii nebo fratelli, protože můžou označovat jak babičku s dědečkem, tetu se strýcem či sourozence, tak i dědečky, strýce a bratry. O bratrancích a sestřenicích ani nemluvím, protože vyznat se v jejich stupních příbuzenství (našich kolenech) je v jižních zemích hotová věda.
Někdy je ale problém zorientovat se i v nejužším rodinném kroužku. Když se mě náš bytný na Krétě zeptal: „Izít jórdotéra?“ a ukázal na moji dceru, pohotově jsem ji zapřela a až po chvilce přemýšlení jsem řekla Yes. Kréťana moje váhání vůbec neudivilo, přinesl nám talíř čerstvých fíků a pozval nás na svatbu svého brotéra.
***
Víc než italský dabing mě zaujal titulek, který hlásal: Tornano i fratelli Svěrák. Bratři Svěrákové se vracejí?!
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
