Při svých cestách Latinskou Amerikou v uplynulých čtyřiceti letech jsem občas narazil na jistý křesťanský zvyk, který v našich zeměpisných šířkách rychle vymizel a nejen z důvodů zvyšujícího se počtu ateistů. Nastavili jsme si jasné ekonomické parametry a náš život i mezilidské vztahy jsou víceméně, spíše více než méně, limitovány právě onou účetní formulkou „Má dáti-Dal“, která nemá slitování. Nicméně ekonomika fungovala i před staletími, ale přesto vedle tvrdých počtářských podmínek, kde šlo i o haléře a krejcary, vždy existoval prostor pro jakési nehospodářské, lidské vztahy s přesahem do ekonomiky. Když bývala provedena nějaká práce či služba menšího rozsahu, stačívalo říci ono tehdy přímo famózní Pán Bůh zaplať.
Ve zmíněné Latinské Americe mne příjemně překvapilo, že tento „platební vztah“ stále existuje a ne jen ve vyprávění mé babičky z Nedvězí. Když jsem jel před těmi čtyřiceti lety stopem linkovým luxusním autobusem z Oaxaky do Mexika City, řidič náhle zastavil uprostřed cesty a otevřel dveře. Dovnitř se pomalu všoural stařec v otrhaných šatech a s holí. Když vystupoval o pár desítek kilometrů dál, uslyšel řidič „jen“ Dios te lo paga.
Letos jsem jel autobusem, tentokrát již s jízdenkou, z Bogoty do Melgaru. Jedna babička za čas požádala o vystoupení a opět „zaplatila“ Dios te lo paga. Latinoameričané jsou nejen více věřící než my Evropané, ale možná i více věří, že někdo má prostě smůlu a je na tom hůř než ostatní šťastlivci mající na vše, a tak je u nich přirozené, že s úsměvem přijmou ono Pán Bůh zaplať. Že by byli i více lidští než my, zvlášť když to vlastně skoro nic nestojí?
Nechte to na příště!
Nedovedu si to u našich linkových autobusů ani představit, že by někde na D 1 řidič zastavil stařence a svezl ji pár kilometrů. Jistě, jsou předpisy, ale stále jsme lidmi, ne? Ostatně v Podkrkonoší jsem se občas sešel u vesnických řemeslníků, kteří mi udělali nějakou drobnost na naší chalupě: „Nechte to na příště!“ Je to příjemné zjištění, že snad na tom nejsme jako lidi tak špatně. Pán Bůh zaplať.
O autorovi| Mnislav Zelený-Atapana, Autor je bývalý český velvyslanec v Kolumbii kulturní antropolog
