Pamatuji doby, kdy se na konci prázdnin pravidelně ozývalo volání: pomóc, nejsou učitelé! Teď prý se na jedno volné místo hlásí někde až dvanáct uchazečů a začíná se volat: pomóc, nejsou děti! Přitom máme v parlamentě návrh novely, která má změkčit podmínky pro vykonávání učitelského povolání. Přesněji řečeno má prodloužit termín, do kdy si kantoři, kterým chybí nějaká část formálního vzdělání, mohou požadovanou kvalifikaci doplnit. Paradox? Možná. Přesto je návrh, aspoň podle mého názoru, opodstatněný. Už jsem v této příloze popisovala případ učitelky mateřské školy, která má namísto vysokoškolského bakalářského titulu jen někdejší nástavbu, neboli druhou maturitu, navíc zaměřenou na práci nikoliv ve školce, ale v družině. Na další studium nemá čas ani energii. Věnuje se totiž svému povolání plně a pravděpodobně je to jedna z nejlepších učitelek mateřské školy, jaké kdy existovaly. Život prostě do zákonů nevtěsnáš, vždycky někde přečuhuje. Proto je lepší povolit než šněrovat fest a za každou cenu.
Dala jsem se na čtení životopisů prvotních, tedy těch skutečně přesvědčených komunistů, neboť mě zajímá, co je přivedlo k jejich víře. Vlastně nejde o nic překvapivého. Často šlo o lidi, kteří měli osobnostně na víc, než jim mohl život nabídnout, a tak hledali východisko. Když se setkali s Marxovými myšlenkami a na nich založeném hnutí, měli pocit, že je našli. Ano, bída byla. Z toho, co se dozvídám, si ale začínám myslet, že víc než společenské zřízení za ni mohla početnost rodin. Taková Anežka Hodinová Spurná byla z devatenácti dětí! Marie Švermová, jejíž biografii čtu, jen asi z šesti, ale prostředků měla rodina tak na dvě. Přesto se po vzniku Československé republiky podařilo ani ne dvacetileté Marii studovat Právnickou fakultu UK. Tedy, a to je malá pikantnost, za cenu zfalšovaného maturitního vysvědčení. Byla sečtělá, ale maturitu prostě neměla. Doučit se matematiku a latinu nebylo přirozeně v jejích silách. A tak jí pár spolužáků z práv potřebný dokument sehnalo. Podvod? Pomoc v nouzi? Skoro se přikláním k druhé variantě.
Ministerstvo školství zřejmě našlo způsob, jak přilepšit učitelům, aniž by to bolelo státní pokladnu. Školy dostanou k dispozici šablony na čerpání peněz z evropských fondů například tím, že se přihlásí k projektu matematické a finanční gramotnosti nebo prohloubení jazykové výuky. Zdá se mi to dobrá zpráva. Už jsem ale v televizi slyšela ředitelku školy, která ji za dobrou nepovažuje. Prý by to znamenalo další zatěžování učitelů. No, možná trochu jo, ale možná by to s trochou rafinovanosti šlo zařídit i bez velkých nároků. Skoro bych radila moc to nepitvat a brát, dokud je odkud.
Na Harvardu vyzkoumali, že za nedostatek hudebního sluchu může nedostatek některých spojů mezi čelní a spánkovou oblastí mozku. Lidé, kteří nemají hudební sluch, obvykle normálně slyší i mluví, ale nedokážou rozlišit rozdíly ve výšce tónů. Tímto problémem je prý poznamenáno až sedmnáct procent lidí. (Já vždycky tušila, že za to nemůžu, i když ve škole mi známkou ze zpěvu kazili samé jedničky.) Není ovšem vyloučeno, že časem se něco podobného zjistí taky třeba o matematice nebo o gramatice.
