Čtvrtek 4. července 2024, svátek má Prokop
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Výuka dějin v našich školách

Česko

Učivo, se kterým se žáci při výuce dějepisu v některých školách setkávají, velmi často končí druhou světovou válkou nebo je doplněno ještě informacemi o historických událostech týkajících se konce čtyřicátých a začátku padesátých let 20. století, což se z hlediska cílového zaměření celé vzdělávací oblasti člověk a společnost jeví jako zcela nedostatečné.

Velmi často zaznívá kritika v souvislosti právě s nedostatečným důrazem na novodobé dějiny. Částečně se tato kritika opírá o zjištění České školní inspekce, ale objevují se i další signály, které tuto skutečnost potvrzují. Je nutné konstatovat, že platné kurikulární dokumenty podporu výuky dějin 20. století jasně deklarují a výstupy žáků i doporučené učivo k naplnění tohoto záměru jednoznačně směřují. Konkrétní skutečnost při realizaci vzdělávací oblasti člověk a společnost prostřednictvím vzdělávacího oboru dějepis je ve školách mnohdy zcela odlišná.

Samozřejmě že se přímo nabízí otázka, kde jsou příčiny tohoto nepříznivého stavu. Často jsou na prvním místě obviňováni pouze učitelé. Nemá tento stav hlubší pozadí? Nejsou příčiny třeba v nastaveném systému vzdělávání v naší zemi, nedostatku finančních prostředků, které přicházejí do vzdělávání, nebo je snad vina na straně ředitelů škol? Možná že s problematikou dobře obeznámený čitatel si odpoví sám a třeba i sám u sebe bude hledat cesty nápravy.

Školský zákon jasně vymezuje povinnosti ředitelů škol. Právě ti odpovídají za poskytování vzdělávání, jeho odbornou a pedagogickou úroveň i další vzdělávání pedagogických pracovníků. Můžeme se ptát, popřípadě pátrat. Mají tito manažeři škol dobře nastavený kontrolní systém, kontrolují nekompromisně naplňování kurikulárních dokumentů, přijímají následná opatření a disponují dostatkem finančních prostředků?

Z mnohaletých pracovních zkušeností v našem školství však musím jednoznačně konstatovat, že stěžejní roli při výuce dějepisu hrají konkrétní učitelé. S tím souvisí jejich ochota se neustále vzdělávat jak po stránce odborné, tak i metodické, přijímat nové trendy v dějepisném vzdělávání, uplatňovat žádoucí postupy i používat dostupné zdroje. Příklady v našich školách potvrzují, že rozdílný přístup učitelů k celoživotnímu vzdělávání nelze spojovat s jejich věkem či dobou působení ve školství. Rozhodující je osobnost každého pedagoga, jeho vztah k uvedenému oboru i k pedagogické profesi vůbec.

O autorovi| OLGA DRÁPALOVÁ, Autorka pracuje v České školní inspekci

Autor: