The Smashing Pumpkins se rozpadli v roce 2001. „Unavuje mě bojovat proti scéně, kde vládne Britney,“ komentovala rozpad vůdčí osobnost kapely Billy Corgan. Rozčarováni hudebním byznysem vydali poslední řadovou desku (byť šlo o volné pokračování alba Machina) Machina II/The Friends & Enemies of Modern Music jen na vinylech a v elektronické podobě na internetu. Zdarma. S fanoušky se rozloučili na začátku prosince 2000 posledním koncertem v chicagském klubu Metro, kde před dvanácti lety začínali.
Ve své klasické sestavě vydali čtyři řadová alba (páté, již zmíněné Machina/The Machines of God, v pozměněné sestavě na konci kariéry), z nichž nejvýznamnější a přelomové bylo dvojalbum z roku 1995 Mellon Collie and the Infinite Sadness. „Melancholie a nekonečný žal“ v sobě citlivě spojuje tesklivé balady, agresivní rockové hymny a Billyho textařský talent. Corganův hlas smutní i zuří a s jeho filozofií se identifikovaly tisíce fanoušků. Spolu s Nirvanou, Red Hot Chili Peppers nebo Pearl Jam se Smashing Pumpkins stali symboly jedné rockové generace.
Jak se rozpadáme Komorní deska Adore vyšla o tři roky později a odhalila jinou stránku kapely, která v té době procházela krizí: kvůli drogám byl vyhozen bubeník Jimmy Chamberlin. Dospělé album, natočené prakticky bez živých bicích, je silně ovlivněné také Corganovou ztrátou jeho matky Marthy. Na albu jí věnoval píseň For Martha. „Už nemluvím jen k naštvaným teenagerům. Touto deskou oslovuji všechny,“ komentoval Corgan obrat k tichému a klidnému zvuku Adore. K statusu kapely tehdy dodal: „Album Adore je o tom, jak se rozpadáme.“ Labutí píseň Machina vyšla roce 2000.
Po rozpadu kapely se její členové rozprchli vstříc sólovým kariérám. Corgan založil s bubeníkem Jimmym, se kterým obnovili vztah ještě pro finále Smashing Pumpkins, jednoalbový projekt Zwan (vyšla jim deska Mary Star of the Sea), Corgan sám pak natočil sólové album TheFutureEmbrace. Mnohokrát mluvil o tom, že návrat Smashing Pumpkins nepřichází v úvahu; ale stejně jako mnoho jiných „definitivních“ výroků značně složité Corganovy osobnosti, i tento vzal za své v roce 2005.
Deníku Chicago Tribune Billy Corgan tehdy oznámil: „Chci Smashing Pumpkins vdechnout nový život. Chci zpátky svou kapelu. Chci zpátky své písně. A chci zpátky své sny.“ Duch doby Návrat provázelo vydání nové desky Zeitgeist, jíž se Smashing Pumpkins vracejí i ke svému původnímu, útočnému zvuku, zabalenému v triumfálních kompozicích. Názory na album se značně lišily, ale pro konzervativní publikum to znamenalo především skutečnost, že budou mít možnost „svou“ kapelu znovu vidět naživo. Byť bez původních členů: bohyně fanoušků, basistky D’arcy Wretzky, a kytaristy Jamese Ihy, kteří se reunionu neúčastní. Seznamy skladeb, hraných na koncertech v loňském roce, odhalují ty nejlepší skladby celé kariéry Smashing Pumpkins: nevynechávají náladovou „sladkou“ baladu Tonight, Tonight, rozeskřípaný megahit Zero, stadionové singalongy Disarm, Today nebo 1979, ale i křehké písně z Adore To Sheila nebo Annie’s Dog...
„Nechci bojovat/ každičkou noc/ všechno, co chci, je ve tvých očích/ Vracíme se/ na místa, na kterých mi už asi nezáleží/ Všechno, co jsem tam získal, jsem tam i nechal...“ zpívá Corgan v singlu Tarantula. Ve svých vizích se znovu cynicky a kriticky obrací ke své minulosti a kariéře; zároveň křísí to, kvůli čemu jej fanoušci v 90. letech milovali: vyznání skrytá v kytarových riffech. „Chci být u toho, když jsi šťastná/ Chci tě milovat, když jsi smutná...“
***
HODNOCENÍ LN
***
Smashing Pumpkins:
Zeitgeist
Reprise 2007
Duch doby podle The Smashing Pumpkins
Podle frontmana Billyho Corgana bylo záměrem „natočit mainstreamové rockové album“, jež by reflektovalo současnou politickou a společenskou situaci Spojených států a „ověřilo“ Corganovo přátelství s Jimmym Chamberlinem. Mnoho kritiků desce vyčítá zejména skutečnost, že se na ní nepodílí původní Smashing Pumpkins: melodická kytara Jamese Ihy a dunivá baskytara D’arcy Wretzky. Vzhledem k tomu, že všechno prakticky natočili pouze Corgan a Chamberlin, je absence dalších muzikantů, již by přišli s vlastním přístupem a nápady, zřejmá. Na desce se to promítá mj. tak, že mnohé postupy dvojice pouze rozvíjí a recykluje, takže hodinová stopáž je zbytečná - poměr délka/zajímavost není na nahrávce Zeitgeist zcela vyvážená. Nejvíce vynikají bicí Jimmyho Chamberlina, které hřmí a burácejí, a doplňují tak expresivní Corganův zpěv, který je i po letech spolehlivým poznávacím znamením tvorby Smashing Pumpkins.
