POSLEDNÍ SLOVO
Je známo, že velké automobilky se snaží vyrábět díly pro všechna svá auta současně a že je pak montují do vozů všech značek, levných či drahých. Masová výroba jim umožní vyrobit i lepší díly pro drahá auta levněji. Jenže vžitá konvence, že mezi drahotou a lácí musí být nějaký rozdíl v jakosti, je nutí některé vyrobené díly speciálně zhoršovat, aby je bylo možno namontovat do levnějších aut. Movitější zákazníci by se totiž jinak zlobili a připadali si tupě, že za stejnou věc zaplatili více peněz. Proto jsou motory elektronicky zpomalovány, původně robustně vylisované skořepiny broušením ztenčovány, aby jízda v levnějším autě byla pomalejší a slyšitelně hlučnější nežli jízda v tom drahém. Aby si chudák v autě bohatšího kamaráda mohl dál libovat, oč tišší chod má než to jeho. Jinak řečeno: žijeme ve světě, v němž cosi vyrobit, pak to za peníze zhoršit a dráž zhoršené prodat levněji... se vyplatí.
Není to jediný důkaz o tom, že peníze na složitosti současného světa nestačí. Podívejte se na ceny letenek a zjistíte, že z jakýchsi logiku popírajících důvodů se do Japonska dostanete levněji než do Albánie. Podívejte se na internet a zjistíte, že to nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví této planety bylo v posledních dvou letech celé založeno na poskytování služeb zdarma a že se nedávno to „zdarma“ změnilo na „částku, které si - doufejme - ani nevšimnete“, tedy poplatek mezi dvaceti a třiceti dolary, za nějž dnes pořídíte prakticky všechno a který tím spíš než opravdovou hodnotu služby připomíná rovnou daň či koncesionářský poplatek za elektronický život. Podívejte se do trafiky a zjistíte, že vám k časopisu dávají bokem věci hodnotou mnohonásobně přesahující ten potištěný cár papíru - buď zdarma a nebo za „peníze, kterých si - doufejme - ani nevšimnete“, obvykle 99 korun. V kině vám promítnou český film s rozpočtem milion dolarů a dvěstěkrát dražší Piráty z Karibiku za úplně stejné peníze. Soukromé televize vám promítají programy, které nakupují za miliony, a úplně zadarmo. Vydělávají sice na domněnce inzerentů, že přiložená reklama bude motivovat diváky k nakupování jejich výrobků, ale nikdo už nikoho nekontroluje, zda se po zhlédnutí reklamního breaku v Prison Breaku rozběhl do obchodu koupit si jogurt či Škodu Praktik. Díky tomu se někteří z nás dívají zcela zdarma a druzí se ve svém novém Praktiku ládují jogurty za ně. Jako by začalo být jedno, co co stálo a kdo to platí.
Peníze se stěhují od jednoho k druhému po podivných drahách ve složitém systému založeném na různých úvahách, například na pravděpodobnosti, že se vždycky najde dost lidí, kteří zaplatí. Zdraví platí léky nemocným a mladí starým s tím, že se jednou karta obrátí; hloupí platí chytrým umění, divadla, do nichž nechodí, filmy, které se jim nelíbí, televizi, na kterou se nekoukají... Copak to je logické? Ne, že by peníze ztrácely hodnotu, spíš podstatu a smysl. Takže doufám, že vedle mě - amatéra - se tímto problémem zabývají nějací odborníci a už se vážně zamýšlejí nad tím, zda není čas vypodložit společnost něčím průzračnějším a logičtějším, než jsou peníze.
A do té doby potřebuju půjčit padesát litrů.
Podívejte se na ceny letenek a zjistíte, že z jakýchsi logiku popírajících důvodů se do Japonska dostanete levněji než do Albánie
