Když hackerská skupina WikiLeaks zveřejnila tajné americké dokumenty z afghánského a nyní i iráckého bojiště, v Pentagonu jistě bylo slyšet skřípění zubů. Ale nezbývalo jim než držet se pravidel, která v právním státě regulují napětí mezi svobodou projevu a ochranou státního tajemství. Za jeho vyzrazení je vyšetřován mladý vojenský analytik, zatímco Julian Assange z WikiLeaks dál rozdává rozhovory. Když jeden komentátor americké stanice Fox News vyzval, aby byli lidé stojící za WikiLeaks prohlášeni za nepřátelské bojovníky, což by umožnilo podniknout vůči nim nespecifikované „mimojustiční kroky“, vzbudilo to pobouření.
Assange nedávno naznačil, že by mohl zveřejnit také ruské tajné dokumenty – zřejmě z megalomanie, protože západní pokrokovou veřejnost Rusko nezajímá. Reakce byla poučná – zdroj z ruské tajné služby FSB prohlásil, že se Assangeho nebojí: „Pokud bude existovat chuť a správný tým, je možné tento zdroj zavřít natrvalo.“
Takhle se to dělá. Žádné zdržování se s právními nástroji. Cosi nám říká, že žádné kupy tajných ruských dokumentů se hned tak v New York Times, Spiegelu a Guardianu neobjeví.
