Jedenáct světově proslulých spisovatelů, mezi nimi i čtyři laureáti Nobelovy ceny za literaturu, ve společné deklaraci odsoudili „očerňovací kampaň“ proti Kunderovi. Literáta podpořili z Paříže jeho kolegové a nositelé Nobelovy ceny Nadine Gordimerová, Gabriel García Márquez, John Maxwell Coetzee a Orhan Pamuk. Také dalších sedm jmen patří mezi hvězdy současné literatury: Salman Rushdie, Philip Roth, Jean Daniel, Juan Goytisolo, Carlos Fuentes, Jorge Semprún a Pierre Mertens. „Byla rozpoutána pomlouvačná kampaň s cílem pošpinit pověst Milana Kundery obviněním, že se v roce 1950 v době svých studií v komunistickém Československu dopustil udání,“ napsali literáti v dokumentu, které zveřejnilo Kunderovo nakladatelství Gallimard.
Kunderu podpořilo i mnoho lidí z české kulturní scény včetně exprezidenta a dramatika Václava Havla. Poukazovali na to, že záznam SNB, na němž figuruje Kunderovo jméno, jako důkaz nestačí. Za Kunderu by dal ruku do ohně i spisovatel Arnošt Lustig. „Když se zeptáte, komu věřím, jestli československé Státní bezpečnosti, bez váhání odpovím, že věřím Kunderovi. Kundera je můj kamarád a dal bych za něj pravou ruku, že to není žádný udavač,“ řekl před rokem Lustig.
Zpráva týdeníku Respekt zapůsobila v zahraničním tisku explozivně. Málokterý zahraniční komentátor se však před rokem Kunderu odvážil soudit. Většinou se tisk omezil na fakta. „Bylo zapotřebí tak vážného obvinění, jako je údajná spolupráce s komunistickou policií, aby Kundera vystoupil ze svého tradičního ticha,“ napsal například francouzský deník Le Figaro. I britské noviny si od kauzy udržely odstup. Popsaly aféru, ale soudů se zdržely. The Times v rozsáhlém materiálu napsaly, že „není jasné, proč komunistické úřady nikdy nepoužily tyto zveřejněné dokumenty, aby zdiskreditovaly Kunderu, jako nejvehementnějšího kritika tehdejšího režimu“.
