Bezesporu nejnápadnější bude po celý květen Venuše. Najdeme ji krátce po západu Slunce nad západním obzorem v podobě výjimečně jasné „hvězdy“, jejíž lesk převýší pouze Měsíc a Slunce. V první polovině května bude Venuši konkurovat také pravidelně přelétající Mezinárodní kosmická stanice.
Zpočátku se Venuše promítá mezi hvězdy souhvězdí Býka, po 20. květnu se ale přesune do Blíženců. V prvních květnových dnech proto v její blízkosti zahlédneme nápadný Aldebaran. Naopak o sobotním večeru 15. května se k ní přidá úzký srpek Měsíce - obě tělesa bude dělit zhruba šest úhlových stupňů.
Vzdálenost Venuše od Slunce kolísá jen minimálně, v rozmezí 107,5 až 108,9 milionu km. Výrazně se však mění její vzdálenost od Země (od 39 do 260 milionů km). Záhadné skvrny V pozemských dalekohledech ovšem zahlédneme pouze změny fází a úhlové velikosti, dohlédnout až na povrch brání Venušina hustá atmosféra. Řada pozorovatelů se sice shoduje v názoru, že v atmosféře přece jenom můžeme sledovat nevýrazné tmavší či světlejší skvrny, nejen na Sluncem osvětlené straně, nýbrž v podobě popelavé záře také na straně neosvětlené. I když jsou tyto jevy popisovány již od poloviny 17. století, jejich realita zůstává velmi diskutabilní.
Díky výkonným radarům a planetárním sondám ale víme, že se pevný povrch kolem rotační osy otáčí jednou za 243,2 pozemského dne. V kombinaci s jejím pohybem na oběžné dráze zde Slunce vychází na západě a den trvá asi 117 dnů pozemských. Svrchní vrstva atmosféry však proudí rychlostí až několika set kilometrů v hodině, takže planetu oběhne za několik dní.
Snad nejzajímavější je sledovat dalekohledem s velkým zvětšením západ planety za vzdálený obzor. Pokud se Venuše ocitne nízko nad rovinou, spodní okraj jejího kotoučku získá nápadně červené zabarvení, zatímco horní odstín je modrý. Příčinou je lom světla v pozemské atmosféře - paprsky červené barvy se na vzdušných vrstvách lámou méně než modré, a obraz Venuše se tudíž promění v úzké spektrum.
Zatímco v tomto případě je pohled na barevné spektrum pouze „astronomickým zážitkem“, v jiných případech nám rozbor přicházejícího světla vzdálených hvězd poskytuje nenahraditelné informace o povrchové teplotě, zastoupení chemických prvků, intenzitě magnetického pole, existenci plynné obálky, rychlosti vzdalování, rotaci či přítomnosti neviditelných průvodců.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem května ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a koncem května ve 21 hodin letního středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Názvy bez vyznačených obrazců označují souhvězdí, která jsou složena ze slabých hvězd patrných okem pouze za velmi dobrých pozorovacích podmínek. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem května v 1 hodinu pootočíme mapu o 30 stupňů.
Pohled nad západní obzor, kde můžeme 15. května zahlédnout Venuši s Měsícem. Velikost všech těles je zvětšena.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
