BRUSEL Ještě v roce 2005, v době vrcholící kampaně na podporu tehdejší euroústavy, její nejhlasitější odpůrce mezi politiky, Václav Klaus, v Bruselu nikoho příliš nevzrušoval. Česko mělo levicovou proevropskou vládu a boj prezidenta proti unii se považoval za neškodný kolorit.
Pak přišla změna: volby vyhráli občanští demokraté. A s nimi, z pohledu západní Evropy, také názory Václava Klause. Rok 2006 tak dal vzniknout fenoménu, v nějž samotný prezident už nedoufal: Západ se dívá na Česko přes Klause.
Má to dva důvody: Václav Klaus dobrovolně vstupuje do veřejných debat jako málokterý protokolární prezident. Jeho názory, ať už jde o evropskou politiku, nebo nyní o změny klimatu, jsou slyšet a vidět. Klaus je jednoduše známější a čitelnější než Mirek Topolánek, ačkoliv ten sedí u stolu s ostatními evropskými lídry.
Druhý důvod souvisí s prezidentovým vlivem v ODS. Názorové odstínění Mirka Topolánka, fakt, že se na vládě podílejí ještě dvě proevropštější strany, to všechno je pro průměrné západní politiky nebo úředníky pod jejich rozlišovací schopnosti. Sami sice zpravidla vědí, že výkonnou moc drží i v zahraniční politice premiér. Aureolu Václava Klause dovnitř jeho strany ale považují za silnější afrodiziakum než to, kdo formálně drží opratě. Drtivá většina zahraničních partnerů Česka zkrátka vidí nynější pražskou vládu a Hrad jako spojité nádoby.
Důkazem byla nervozita Bruselských loni před summity o klimatu a nové unijní smlouvě. Vláda stála názorově jinde než prezident, ale jako by to nic neznamenalo. Při debatách, jak se Česko u té které věci zachová, nakonec vždy padla otázka: „A co říká Klaus?“ „Je populární mezi lidmi a jistě stále formuje stanoviska mnoha členů ODS. Topolánek není svobodný ve svém konání,“ říká k tomu německý europoslanec Jo Leinen, který názory prezidenta sleduje. „Vaše vláda je ve stínu Václava Klause,“ dodává.
To plus vlastní prezidentovy názory vede k tomu, že má Česko hlavně v Bruselu špatnou, „klausovskou“ image. „Jste vnímáni jako negativistický partner, země, která umí říkat jenom NE,“ zmiňuje obecně sdílený pocit člen týmu šéfa Evropské komise Barrosa, který chtěl zůstat v anonymitě.
„Intelektuální lajdáctví“ Nejde přitom jen o fakt, že Václav Klaus torpéduje v podstatě cokoli, co vyjde z Bruselu. Podstatnější roli tu hraje jeho „intelektuální lajdáctví“ - jednoduše skutečnost, že často tvrdí nepravdy a staví se do opozice jen proto, aby byl v opozici. „Z rozhovoru s politiky zprava zleva vím, že jim vadí nekvalifikovanost. Z prezidenta je dnes nekvalifikovaný bořič, ať jde o evropskou politiku nebo globální oteplování. A to je špatně,“ říká europoslankyně Jana Hybášková.
Klausův otisk tak nahrává jeho protikandidátovi v prezidentské volbě Janu Švejnarovi: pokud by se Švejnar stal hlavou státu, od zahraničních partnerů Česka by získal a priori sympatie a na zemi by se začalo hledět s nadějí. Bez ohledu na to, že Švejnara v Bruselu nikdo nezná a jeho názory už vůbec ne. Jen by to nebyl Václav Klaus.
Jan Švejnar coby prezident by v Bruselu získal spíš sympatie. Protože by to nebyl Václav Klaus.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
