Český prezident byl tento týden na cestě po Spojených státech. Uveřejňujeme výběr z jeho internetových zápisků.
V pondělí v poledne jsme přiletěli do Portlandu, největšího města státu Oregon, trvalo nám to z Prahy skoro 14 hodin. Je tu pěkné „letní“ počasí, asi 27 °C a z okna pokoje hotelu Hilton je vidět v dálce skoro 3500 m vysoká hora Mount Hood, něco mezi Araratem a Popocatepetlem. Krásná.
Portland... má svou „duši“, Evropan to cítí, není to ona známá prázdnota měst střední Ameriky, downtown je živý, příjemný, podobně jako v Bostonu nebo Filadelfii se tu dá chodit pěšky, není to tedy město aut a obrovských vzdáleností.
V mikropivovaru Bridgeport, který nám doporučil jako povinnost superznalec piva Láďa Jakl, dostanete na tácku osm vzorků piva v malých skleničkách a jedno si máte vybrat. Všechna z nich byla dobrá. Představa o naší pivní výlučnosti je mylná, to vím už dávno.
Pokračování na straně 10
Zápisky z amerického...
Dokončení ze strany 1
Odpoledne jsme vyjeli k vodopádu... k řece Columbia... Lidé u vodopádu neuvěřitelně ignorující význam vhodného a slušivého oděvu, něco takového jinde ve světě není možné. Poslední moje zahraniční cesta byla do japonského Tokia, rozdíl v kvalitě a pozornosti k oblékání nemůže být větší... Největším zážitkem dne byl vítr. Odpoledne jsme vyjeli i na malou vyhlídku nad řekou a zažili jsme něco, co Středoevropan nezná. Naše klima je totiž příliš normální. Obrovským údolím řeky nepřetržitě fouká vítr odkudsi z Kanady k Tichému oceánu. Vítr byl údajně takový jako každý den, a přesto bylo obtížné stát, vítr s námi hýbal, nebylo možné fotografovat, bál jsem se o brýle i o mobil v ruce. Úplně neznámý pocit. Den druhý Mám schůzku s Čechoameričanem, jedním z potomků Jana Amose Komenského, ale je to obchodník s realitami, žádný pedagog. Následuje tisková konference, která je věnována převážně mé knize o globálním oteplování, ale i mým názorům na řešení americké krize. Nechci, aby oni radili nám, a proto by mne ani nenapadlo radit jim. Jen
jim připomínám, že jsme po půlstoletí komunismu také měli špatné úvěry. A jak se nám tehdy všichni američtí poradci divili. Potom následuje můj projev na obědě, který organizuje Cascade Policy Institute. Je nadepsán: „Panika kolem globálního oteplování je nepřijatelná a je třeba ji řešit.“ Skoro 300 lidí v sále s mými názory většinou souhlasí. Pan doktor Haber, který se o mne stará, je překvapen, že posluchači po mém projevu tleskají vstoje... Pak rychlá cesta na letiště a pouze 40 minut trvající let do Seattlu, pobřežního města nedaleko kanadských hranic... Zaujalo mne, že je považováno za nejvzdělanější město v USA – 52 % obyvatel má nějaký vysokoškolský diplom (nejčastěji bakaláře) a 93 % střední školu. To je dost absurdní, protože tomu struktura zaměstnanosti nemůže odpovídat. Lidé jsou „převzdělaní“, vzhledem k poptávce po pracovních silách. Není to jenom hra na formální vzdělání? Je to vzdělanost skutečná? Nevěřím tomu. Vzdělanost není abstraktní pojem, musí být funkční. Náš pan ministr školství to bohužel také neví. Den třetí ... po obědě další pýcha Seattlu, Microsoft. Nejsem žádným fanatikem počítačů a internetu, ale toto jsem si ujít nenechal. Když nám předváděli budoucí IT domov, děsil jsem se, že se toho dožiju. Ale snad se ubráníme. V duchu jsem toto království moderních informačních technologií a softwaru porovnával s návštěvou Infosys v indickém Bangalore, moc velký rozdíl jsem neviděl. Večer je hlavní akce, kvůli které jsem sem přijel. Udělení Columbia Award na galavečeři pořádané Washington Policy Center s mým projevem, který má název „Freedom and Free Market Principles Are As Important to Fight For Now as in the Past, Maybe More“ a s prezentací mé knihy Modrá, nikoli zelená planeta. Podle organizátorů to byla nejvíce navštívená akce tohoto typu v historii, bylo tam 1100 hostů a já musel ve volných chvilkách dne podepsat několik set svých knih a vyfotografovat se se stovkami účastníků této akce. Cena za „večeři“ byla od 300 do 15 000 dolarů, fotografovat se se mnou mohli jenom ti, kteří zaplatili částku nejméně se třemi nulami, a knihu jsem musel podepsat těm, kteří zaplatili ještě o nulu více. P. S. Deník USA Today oznamuje, že už 74 amerických právnických fakult vyučuje kurz na téma „zvířecí práva“. Před 10 lety to bylo pouze na 12 školách. Lidé se už asi opravdu zbláznili. Den čtvrtý Ze sousedství Kanady se najednou přesouváme do blízkosti Mexika a i v letadle pilot mluví k cestujícím jak anglicky, tak španělsky. Letíme do arizonského Phoenixu a připravujeme se na teplotní šok. V Seattlu je dnes 62 °Fahrenheita (asi 17 °C) a ve Phoenixu 102 °F (to je 39 °C) – rozdíl je neuvěřitelných 22 °C. Přesto hodlám toto masivní oteplení přežít, i když někteří alarmisté globálního oteplování vidí vzestup průměrné globální teploty za posledních 100 let o 0,74 °C jako katastrofickou událost. V debatě o tom, je-li v USA ještě něco k privatizaci, mi řekli, že jen 15 % z celkové plochy Arizony je v soukromém vlastnictví – zbytek tvoří veřejné lesy, parky a přírodní rezervace. Z toho vidím, že mám o Americe po desítkách návštěv stále ještě nemalé neznalosti...
Václav Klaus, prezident ČR Redakčně kráceno. Úplný text Zápisků z amerického Severozápadu čtěte na www.klaus.cz.
O autorovi| VÁCLAV KLAUS, prezident České republiky
