Český prozaik se sice tentokrát obrátil do jiného prostředí, i když vlastně zůstal v zásadě věrný teritoriální oblasti na pomezí Ruska, Polska a Ukrajiny, která mu nabídla imaginativně bohatou půdu folklorně i nábožensky specifického světa haličských Židů v časovém rozpětí sahajícím až do 17. století.
Tehdy za podivuhodných okolností, dodávajících příběhu šerosvit legendárních báchorek, spatřil světlo světa protagonista Svatého démona Adam Jakobi. Zrzavé židovské dítě s bělostnou pletí, zrozené z necudných hrátek židovské panny Ráchel s kamennou sochou mladého muže, která byla uložena ve sklepě mezi kuriozitami podivínského cestovatele pana Leopolda.
Autor pak odvíjí z tohoto báchorečného začátku pestrý kaleidoskop osudů židovského mladíka, jenž prožil krušné zkušenosti v ruské kadetce, dostal se až do Istanbulu – a odtud, provázen oslíkem Iljou, absolvuje dlouhou strastiplnou pouť domů do rodného Kamence, který ho přijme do svého uzavřeného světa, kde se pak stává jakýmsi novodobým mesiášem.
Jako ve většině próz i v této zůstal Pavel Brycz věrný svému mozaikovitému stylu, v němž se střídají akční epizody naplněné prudkými dějovými zvraty s lyrizujícími i popisnými pasážemi.
Stylizační pestrost posilují také – u autora ostatně nikoli neobvyklé – veršované vsuvky, zvýrazňující poetickou povahu díla. V něm se tak střídá pateticky vznosný, takřka kazatelský stylový koturn – například úvod zakončený formulí připomínající biblický prorocký text – s naturalistickými popisy sexuální náruživosti, životního hnusu, špíny a násilí, ale i s mystickými vizemi zázraků a čistoty.
Dá se říci, že Pavel Brycz našel opět své téma, v němž se prolíná historický svět s náboženským podobenstvím, realita s imaginací v podivuhodně poetické směsici, nabývající takřka kouzelné účinnosti a připomínající známá díla „magického realismu“.
***
MINIRECENZE
Svatý démon Pavel Brycz
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2009. 180 stran.
