Všichni máme ještě v paměti případ Jana Rumla, který tak dlouho odcházel z funkce ministra, že když nakonec odešel doopravdy, už si toho nikdo nevšiml. Ruml to měl ale těžké, vyskakoval z jedoucího rychlíku. Miloš Zeman je opačný případ. Nejdřív odešel ze všech funkcí ve své straně (těžko se vyhnout dojmu, že musel, protože jeho spolustraníci ho už měli plné zuby) a od té doby v pravidelných intervalech zdůrazňuje, že je na Vysočině šťastný a vrátil by se jen v tom případě, pokud by (následují podmínky připomínající ultimátum).
Jeho poslední iniciativa je poměrně košatá: rozhodně by nechtěl v příštích volbách kandidovat na prezidenta, pouze v tom případě, že by se prezident volil plebiscitem. Protože dosud byl v kladení podmínek svého návratu poměrně osamělý, což nedělalo dobrý dojem, zakládá se teď na jeho podporu jakýsi spolek sociálnědemokratických politických důchodců, jehož mluvčím má být bývalý ministr Grégr.
Zemanovy návraty patří k zábavným stránkám naší jinak nudné politické scény. Bývalý premiér připomíná klauna, který na peronu naskakuje do posledního vagonu ujíždějícího vlaku, a nehledí přitom na to, že vlak už je dvě stě kilometrů daleko.
Více čtěte na straně 2
