Konec každého desetiletí nutí k ohlédnutí a rozjímání. Jaké vlastně bylo? A kdo se do jeho podoby, do jeho charakteru, obtiskl nejmocněji? Kdo jej určoval a budoval? S kým jsme těch deset let prožívali nejintenzivněji? Kdo nám byl nejblíže, o koho jsme se strachovali, kdo se nám vryl do paměti? Buďme k sobě upřímní: nebyl to umělec ani filozof, politik ani státník, vědec ani sportovec. A už vůbec to nebyli naši rodinní příslušníci, druhové a družky a podobní epizodisté.
Těch deset let nám ztělesňují postavy ze zvláštní kasty hrdinů, na jejichž osudech, pocitech a činech skutečně záleží. Umějí rozzářit radostí celé metropole. Když pláčí, zapláčí miliony. Když do jejich životů vstoupí láska, o lásce zpívá každý tenký kabel i placatý satelit.
Ale když zemřou, zůstane v životě každého z nás cosi prázdného, tak prázdného, jak může být snad jen televizní zrnění.
Vzpomeňme tedy na ty nejvýznamnější tváře a jména těch hrdinů, kteří nás v tom uplynulém desetiletí navždy opustili.
Dr. Gita Petrová (+ 8. 1. 2008) Ordinace v růžové zahradě
Prvotřídní lékařka. Žena moderní a zároveň chápající, sexy, trpělivá, byť možná trochu usedlá – ty její brýle. O všechny se ráda starala, i o sestru – snad proto, že jí tak brzy zemřela maminka.
Několik set dílů čekala, až ženatý porodník Čestmír Mázl přestane být proutníkem – a už by se bývala skoro dočkala. Mázlovi zemřela manželka na leukémii, jejich lásce nestálo nic oficiálního v cestě.
Osud ale rozhodl jinak. Na nádraží v Berlíně Gitu napadli neonacisté. Tam odjela jako talentovaná profesionálka na mezinárodní konferenci – přednést výsledky svého výzkumu o inkontinenci – a německá kariéra se jí stala osudnou. Zranění bylo jednoznačné – proražená lebka. Zničený doktor Mázl za ní do Berlína jel. Ale bylo již pozdě…
Gynekolog Mázl se – jistě i díky jejímu vlivu – nakonec přestal honit za ženskými. Před letošními Vánocemi se mu v druhé řadě Ordinace (s jinou lékařkou, Magdou Tárovou) narodil syn Mikuláš. Magda Tárová je jeho již šestá seriálová partnerka. Kdyby byla Gita na světě, jistě by měla z dalšího nevlastního potomka nepředstíranou radost.
V seriálu se navíc na Gitu nezapomnělo. Živoucím důkazem toho je její neteř – batole Gitule.
Gita Petrová právě slaví třetí výročí smrti.
Dr. Aleš Čížek (+ 2008) Ordinace v růžové zahradě
Měl nadhled a šarm. Dobrák od kosti. Vtipný a hodný, dokázal se ale chlapsky vyrovnat i s vlastními problémy. A nebál se na stará kolena oženit! Sice byl v důchodu, přesto obětavě pomáhal mladším kolegům. Pro pacientky měl pochopení. Jak mistrně zvládl situaci, kdy si k němu dvě čtrnáctky přišly pro antikoncepci!
Chybí divákům, ale i manželce, sestřičce Vendulce. Tu teď z chmur vdovy nedokáže vytáhnout ani další neúnavný ctitel, cholerik se srdcem na dlani, stavitel Valšík; na Vendulku jednoduše nemá. Protože: nikdo není jako Aleš.
Nesměl jíst tučná jídla. Snad i proto si jej Vendulka vzala, aby mohla přísně dohlížet na jeho jídelníček. To bylo dialogů o systematickém zákazu párků! Dostal se tím sice tak trochu pod pantofel, ale díky jeho moudrosti to nevadilo. Osudnou se MUDr. Čížkovi stala láska k medicíně; nic nedal na rady svých blízkých, že se má šetřit. Doyen seriálu zkolaboval přímo na operačním sále. Jeho unavené srdce nápor nevydrželo.
Ing. Jan Haken (+ 17. 2. 2009) Ordinace v růžové zahradě
Stavař a seriálový partner doktorky Pavly Barnové se zabil při výkonu povolání, když slaňoval ze střechy. Doktorka Barnová přitom měla opakovanou předtuchu, že její milý zahyne, že to slaňování mu bude jednou osudné, ale Jan na ni nedal. O život podmanivého bruneta Hakena, kterého ještě záchranka stihla převézt do nemocnice, bojoval v podstatě celý personál nemocnice Kamenice. Včetně vynikajícího operatéra Pusenského. Zajímavé je, že doktor Pusenský pak začal znovu žít právě s doktorkou Barnovou, poté, co se poměrně složitě zjistilo, že spolu mají dospívajícího syna Marka.
Haken, ač sympatický český George Clooney, měl konflikty se stavařem Valšíkem i kvůli svému bývalému vztahu s jeho neteří Terezou.
Škoda, že Hakenův televizní život byl tak prchavý, vždyť jsme ho znali jen pouhý rok – a to je na sexsymbol jeho formátu málo.
JUDr. Richard Sýkora (21. 11. 2006) Rodinná pouta
Ti, kdo ho znali, nikdy nezapomenou na jeho bezvadně učesanou kštici a pronikavý pohled toreadora. Sýkora byl renomovaný právník a dlouholetý rodinný přítel Ivanky Hruškové (dříve Kučerové, zamlada Rubešové), takže se stal přirozeně Ivančiným třetím manželem a třetím tatínkem jejího dítěte. Optimismus Richarda neopouštěl ani v době, kdy měl pozastavenou právnickou činnost. Svým přátelům vždy ochotně přispěchal na pomoc: kdo by si nevzpomněl, jak tehdy poradil Filipovi, kterému se nelíbilo, co po něm chtěli Simonini právníci, aby to nepodepisoval (i když Filipovi tehdy vlastně pomohl jenom kvůli Marcele).
Richard lpěl na dvou věcech: na svém osobním automobilu Porsche a na liteře zákona.
JUDr. Sýkora měl v listopadu 2006 těžkou autonehodu a musel být operován.
Když MUDr. Kratochvíl oznámil jeho ženě Ivance smutnou novinu, že Richard operaci nepřežil, byl to prý na natáčecím place snad nejsmutnější den.
Stanislav Nykl (+ 2007) Ulice
Byl prvním manželem Vilmy Nyklové. Se ženou měli syna Lumíra a kultovní Večerku Nykl, kde prodávali smíšené zboží. Jedna věc však Stanislava velmi dlouho trápila: dům Václava Krále, vlastníka firmy Království hraček. Ten dům kdysi patřil Nyklově rodině, po válce jim byl ovšem zabaven, a Stanislavova otce dokonce popravili. Později ho koupil právě Král. Letitou nenávist Nykl s Králem nakonec odstranili tím, že spolu vyrazili hledat do Králova domu poklad. Krátce před výpravou učinil Stanislav památné prohlášení: „Ten poklad najdu! Určitě tam někde je. I kdybych měl Králův barák provrtat jak řešeto.“ Král s tím souhlasil, teď už couvnout nemůže. „Podívám se všude, kde to pípalo. Hlavně v tý dílně, tam to bylo nejvíc.“ Poklad skutečně nalezli – byly v něm cennosti, které si u Nykla za války schovávali lidé. Tím bylo jméno Stanislavova otce jednou provždy očištěno: nebyl žádný kolaborant, naopak, pomáhal lidem, a proto jej popravili. Stanislav Nykl všechny nalezené cennosti vrátil těm, kterým patřily, jeho nemocné srdce však nevydrželo silné poryvy emocí uplynulých dní a Stanislav zemřel na infarkt. Zanechal po sobě ženu, syna a večerku.
Václav Král (+ 20. 6. 2008) Ulice
Jako poctivý podnikatel, jenž dlouhá léta vedl a vlastnil společnost Království hraček, dobře věděl, že vybudovat a řídit třebas i hračkářskou firmu žádná hračka není. Pracoval usilovně, svému Království často obětoval i soukromý život. Pro firmu a pro něj se obětovala i paní Marie Králová, jeho moudrá a vzdělaná žena, hrající na klavír. Na druhé straně zase nemohla mít děti – v tom byl osud k výrobci dětských hraček cynicky krutý. Když však paní Marie těžce onemocněla, gentleman Král z vedení firmy odešel, aby s ní mohl trávit čas. Obzvlášť rád si s ní povídal, když byla v kómatu, do něhož upadla po operaci mozku, kterou prováděl sám MUDr. Sláma. Marie se nakonec uzdravila.
Václava dlouhá léta milovala jeho sekretářka Zdena Čistá. O své lásce si psala deník, který pak péčí Královy manželky vyšel knižně jako „Můj život s Králem“.
Do šťastného života se Václavu Královi vplížil nezvaný host: alzheimer. Pokročilé degenerace jeho mozku využil zlý paštikář Stárek z Děčína, aby od něj koupil dům i firmu. Nakonec se Král, jako pravý gentleman, rozhodl, že tajně nastoupí do ústavu, aby ulehčil bližním. Ale, jak informovala TV Nova, před branami ústavu se chtěl ještě naposledy podívat do přírody. Tam mu selhalo srdce. Václav Král zemřel na břehu rybníka, opřen o kmen stromu, zemřel hrdý a svobodný jako zvíře.
JUDr. Jiří Krása (+ 24. 12. 2008) Pojišťovna štěstí
Pan Krása byl renomovaný právník a zámecký pán. Po návratu do Čech se nastěhoval se svou tajemnou dcerou Edinou na zpustlý zámek Gracie, v jehož zahradách se jako malý kluk něco nadováděl. Staré rodinné sídlo neúnavně zveleboval, s vydatnou pomocí svého pucfleka, paní Kekulové. Když si jednou pozval do sklepa zámku designérku paní Dagmar (které dělala shodou okolností také pucfleka stará Kekulová), aby se jí zeptal, co s tou podlahou, která „je křivá, je nerovná a práší“, byla z toho láska. Paní Dagmar tento postarší muž s bílým vousem, bílým oblekem, tak trochu modrou krví a po čertech zlatou platební kartou neskutečně přitahoval. Není divu, že se JUDr. Krása s krásnou Dagmar brzy oženil. Vznikl svazek dvou osobností, složitých povah, lidí nejednoduchých osudů a hlubokých citů. Krása byl však uzavřený muž, tak trochu dandy, nikdy neroztál. Musel z pracovních důvodů mnoho cestovat po celé Evropě, osudná mu byla návštěva Ostravy. Spadlo s ním letadlo, kterým se z moravskoslezské metropole vracel na Štědrý den roku 2008 domů ke stromečku, ke svým nejbližším.
Miloslav Stárek (+ 5. 2. 2010) Ulice
O mrtvých jen dobré, ale pan Miloslav Stárek byl zlý. Zlý děčínský paštikář. Nezastavil se ani před alzheimerem – tohoto vážného neurodegenerativního onemocnění pana Krále sprostě využil k tomu, aby z nebožáka vymámil jeho dům i firmu. Dokázal okouzlovat ženy kavalírským chováním, především se zaměřoval na postarší majitelky večerek. Podařilo se mu vlichotit se do přízně vdovy Vilmy Nyklové. Po smrti Václava Krále zavřel Království hraček, čímž rozbil Královo celoživotní dílo, a na jeho místě si otevřel Pekařství Stárek a syn, ačkoli žádného syna neměl. Dělal si zálusk i na hospodu U Henryho. Nakonec se proti němu postavili všichni: Nyklův syn Lumír, vdova Nyklová i děčínská podnikatelka, se kterou chtěl Nyklové utéct. To už ani jeho zkažené srdce nevydrželo. Zemřel na infarkt na podlaze pekárny. Škodil i v okamžiku smrti: při pádu na podlahu shodil celý tác pletenek.
Oskar Fiala (+ 8. 9. 2010) Dokonalý svět
Oskar byl bůh módy, Oskar byl bůh stylu. Stylista zaměstnaný v nejúspěšnějším módním žurnálu v zemi. Ve své práci byl kreativní, originální a inovativní: „Já jsem třeba zjistil, že když si člověk lehne na zem, tak nemá vůbec žádný vrásky, protože ta pleť se automaticky vypne – to je bomba, to si nechám patentovat!“ S pečlivostí sobě vlastní měl proto detailně promyšlený i vlastní pohřeb. Jako čtyřprocentní ateista sice věděl, že o jeho poslední cestu se žádný farář prát nebude, ale protože miloval show a rozloučení s Lady Dianou, na které hrál Elton John, vybral si do rakve extra krásné boty z krokodýlí kůže v bílé barvě, ruční práce s koženou podrážkou a tkaničkami protkávanými stříbrem, k tomu bílý sametový smoking se stříbrnými manžetovými knoflíčky, stříbrného motýlka a do klopy nádherného stříbrného krokodýlka. Netušil, že se jeho sny naplní tak brzy – bylo mu pouhých pětadvacet let, když po výpovědi ze zaměstnání ve vaně svého bytu demonstrativně spolykal prášky. Pohřben byl přesně podle svých představ, akorát bez bot – obuv z krokodýlí kůže se sehnat nepodařilo. Možná právě proto, že byl pohřben naboso, zjevuje se dodnes svým blízkým jako duch...
Honza Opelík (+ 2008) Dobrá čtvrť
Honzu Opelíka, mladého, hodného a kamarádského kluka jak z Rychlých šípů, nechtěla drsňačka Katka. Aby jí ukázal, jak je nešťastný, rozhodl se pro ni vybudovat obrovské srdce, plné žároviček. Když na něj lezl, aby jej zapnul, udeřil do něj elektrický proud – a Honza byl na místě mrtev. Původně však měl Osud (scenáristka Lucie Konášová) pro maturujícího hrdinu přichystanou mnohem romantičtější smrt. Ve Španělsku prý mladíci vytvářejí nápisy benzinem na chodníku a občas se stane, že jim od nich chytnou tkaničky od bot, a tudíž i oni samotní. „Chtěla jsem, aby na chodník napsal ,Katko, miluji Tě!‘ – a pak uhořel,“ prozradila nám scenáristka. Režisérovi se však taková smrt nelíbila, připadala mu pro herce příliš nebezpečná. A navíc, i smrt proudem stačila k tomu, aby Honzovi přátelé Katka, Zuzana a Michal tonuli v slzách..
***
DIVÁKOVO ŠTĚSTÍ
? Uplynulé desetiletí by se dalo označit za dekádu českých mýdlových oper. Zlomem byl jistě rozjezd Rodinných pout, prvního „nekonečného“ seriálu, který nasadila v roce 2004 Televize Prima.
? Její úspěch zvedl velkou vlnu dalších seriálů: Ordinace v růžové zahradě, Pojišťovna štěstí, Dobrá čtvrť, Náměstíčko, Místo Nahoře nebo třeba nekonečný příběh Ulice, který se vysílá každý všední den a počet dílů se momentálně blíží dvěma tisícům....
? Náměstíčko dokázalo v prvních týdnech jednoznačně porazit druhou řadu amerického seriálu 24 hodin, a Pojišťovna štěstí se v určitém období dokonce stala absolutně nejsledovanějším pořadem v televizi.
? Úspěšné české mýdlové opery měly v průměru sledovanost okolo miliónu diváků, některé díly těch vůbec nejúspěšnějších seriálů sledovalo přes dva milióny diváků.
