Z tohoto důvodu je tedy třeba vyzdvihnout rozmáchlou fresku knížete Soběslava I. z pera Vratislava Vaníčka a postavit ji po bok práci Martina Wihody o moravském markraběti Vladislavu Jindřichovi. Ani biografie nejmladšího syna krále Vratislava I. nepřináší žádná podstatně nová fakta. Její přednost tkví ve snaze postihnout osobnost Soběslava I. v souvislosti s proměnami dobové mentality a s prosazováním se nového způsobu řešení konfliktů.
I přesto však podle autora patří Soběslavovi I. v českých dějinách 12. století díky jeho charizmatickému vystupování a díky schopnostem využívat vnitřních i vnějších napětí k politice kompromisů a obecně přijatelného konsenzu výsadní místo. Při analýze společnosti doby první poloviny 12. století, jejíž obrazy se v knize prolínají s ryze chronologickým líčením Soběslavovy vlády, autor vyšel z komparace domácích poměrů se strukturálně obdobným vývojem v polském, uherském a říšském prostředí. Díky tomuto středoevropskému pohledu se mu vcelku přesvědčivě podařilo ukázat, že Soběslav I. byl ve své době výjimečnou osobností.
Soběslav I.
Vratislav Vaníček Vydalo nakladatelství Paseka, Praha -Litomyšl 2007, 368 stran.
