Když celý svět mluví o chřipce, státní správě není co závidět. Buď nakoupí drahou očkovací vakcínu, a když pandemie nedorazí, noviny jí vynadají za plýtvání.
Nebo ušetří, a když pandemie dorazí, noviny jí vynadají za zločinnou liknavost. Je to riziko.
Noviny potřebují politikům za něco nadávat, z toho žijí. Ale jestli by si měly něčeho všímat, tak obsesivního vynucování života bez rizika. Právě ta posedlost deformuje pohled na realitu.
Aby se odstranilo riziko požáru, vynucujeme zapalovače s pojistkou a samozhasínací cigarety. Aby zmizelo riziko jaderného úniku, vynucujeme pohled na atom jako na ďábla. Aby se zamezilo jen hypotetické šanci, že se dítě uškrtí zdrhovací kapucou, zakazujeme zdrhovací kapuce.
Jako by v těchto věcech musel rozhodovat byrokratický předpis, a ne vlastní odpovědnost.
Západní společnost je nasycená zbožím, ale ještě není nasycená zárukami života bez rizika.
Právě proto ty záruky prodávají politiku. To my odstraníme riziko, že přijdete o práci, že bude vedle vás bydlet přistěhovalec, že dostanete prasečí chřipku. Zní to lákavě a politici jsou z toho živi. Ale život ve svobodné společnosti je život s rizikem.
