Příjemným způsobem, jak absorbovat zdejší kulturu pramenící z antiky, je absolvovat hamam.
V tradičním tureckém hamam si potrpí, aby ženy a muži byli odděleni. Kvůli velkému počtu turistů se to ale v mnoha lázních nedá dodržet. Výjimkou nebyl ani mnou navštívený Venüs v Bodrumu.
Převlečenou v plavkách mě lázeňská pracovnice odvedla do sauny. Z horkého vzduchu venku byla suchá sauna pro moje dýchací cesty trochu šok. Sotva jsem si asi po třech minutách zvykla, už mě odváděli do vedlejší místnosti. Byl to kruhový prostor, celý vykládaný mramorem vysoký asi 10 metrů, nahoře zakončený kupolí. Sluneční světlo do místnosti prosakovalo barevnými průhlednými kameny v klenutém stropě. Místnost při tom působila jako jakási mokrá sauna, vzduch zde byl velice vlhký, mramor, na kterém se sedělo, velmi horký. Po chvíli do místnosti dorazili dva Turci a Turkyně. Přestože jsme jim asi nikdo nerozuměli, pochopili jsme, že to budou hamam pracovníci. První vzal do ruky hrubou rukavici, ukázal na muže, který mu byl nejblíže, párkrát jej polil vodou z káďky a začal mu drhnout celé tělo. Za chvíli přišla řada i na mě a průběh byl stejný, velmi intenzivní kartáčování (kromě hlavy) celého těla.
Turci hamam doporučují všem nově příchozím turistům. Říkají, že kůže se potřebuje zbavit starých a odumřelých částí, aby jako nová a svěží mohla lépe absorbovat turecké sluneční paprsky.
