Někdo prostě neukradne ani bochník chleba, přestože má hlad -a jiný ukradne všechno, i když vlastní miliony
Ve středu můj kolega Janek Kroupa odvysílal ve svém novém pořadu Natvrdo mladoboleslavského soudce Nagye. Natáčel ho na skrytou kameru déle než dva měsíce, takže jsme mohli takřka v přímém přenosu sledovat, jak je soudce ochoten své tajné dluhy vynahradit stále vstřícnější spoluprací s lidmi, kteří naoko hrají zločince. Dokonce jim postupně doporučuje další své kolegy, kteří jsou údajně stejně zkorumpovaní jako on.
Čekal jsem nějaké ty rozhořčené reakce (především z justiční sféry), takže mě příliš nepřekvapily kritické hlasy, že jde o přílišné zevšeobecnění, které hází do jednoho pytle všechny soudce, zatímco soudce Nagy nereprezentuje nikoho jiného než sám sebe. Reportáž neříkala, že všichni soudci jsou stejní (vystupoval v ní mimochodem jiný soudce, který se zachoval čestně). Řekl to ale nepřímo kárný senát, který nedlouho předtím zmíněného soudce projednával a umožnil mu soudit dál, přestože si Nagy vymyslel celé soudní přelíčení. Soudci vyslali daleko jasnější signál než reportáž: Tenhle chlapík patří mezi nás!
Za daleko závažnější ale považuji výtky, které jsem vyslechl dokonce i od některých svých kolegů a které shrnul ve svém e-mailu divák M. H. „Nemohu pochopit, jak se můžete snížit k tak nízkým způsobům testování lidské slabosti,“ píše. „Používáte způsoby, které manipulují s lidmi a nutí je dělat věci, které by v přirozeném průběhu nenastaly, přičemž vy jste mozky celé zkorumpované procedury a snažíte se oběť přinutit k nelegální činnosti...] odhalování zločinů za pomoci ,volavky‘ je v České republice zakázáno a je to dobře.0]“
Nevím, jestli to náhodou nepsal sám potrefený soudce (podle počtu pravopisných chyb spíš nikoli), ale každopádně odráží názorový trend, který i já vnímám stále častěji. Zjednodušeně řečeno: To novináři jsou ti zlí, kteří z člověka udělají lumpa. Staré přísloví přece praví: Zloděje dělá příležitost!
Vždycky jsem si myslel (a od dětství jsem byl takhle i vychován), že nepoctivost a nečestnost jsou choroby, kterými určití lidé trpí a jiní ne. Rozdíl je jen v tom, že u některých se projeví (podobně jako třeba rakovina) dřív a u jiných dřímají ve skrytu, latentně, až je právě příležitost jako startér spustí a uvede do chodu. Nikdy jsem se ani nezamýšlel nad tím, proč někdo je poctivý a někdo jiný ne. Začne-li totiž člověk pátrat po důvodech, začíná zároveň automaticky hledat i omluvu. Někdo prostě neukradne ani bochník chleba, přestože má hlad - a jiný ukradne všechno, i když vlastní miliony.
Teď začínám pochybovat o tom, jestli jsem celý život neprožil ve fatálním omylu. Čím dál častěji totiž zároveň slyším i z úst těch, kteří mají morálku a poctivost v tomto státě garantovat: Musíme tyhle a tamty zaplatit tak dobře, aby nekradli. Nebo: je-li podvod promlčený, vlastně se nestal. Nebo: bezpečnostní kamery v městech a na silnicích jsou nelegální, vždyť co kdyby natočily někoho při něčem, čím by se mohl stát vydíratelným. Anebo to klíčové: nemůžeme schválit agentyprovokatéry, protože by kradli i lidé, kteří normálně nekradou.
Dost dobře nechápu, proč se to všechno nezhustí do jediné věty: Co není vidět, to není. S tím, který vidí vše, jsme už přece dávno takhle naložili
