DOVOLENÁ Zápis z deníku mé kamarádky.
Díl šestý, strana 427 24. 5. 2008 Moje teta, která pracuje jako prodavačka v uzenářství, objednává pro naši rodinu dovolenou přes internet. Pouze ona umí základy angličtiny. Jsme na tetu hrdí a na dovolenou se těšíme. Spolužáci mi závidí, chtěli by mít taky takovou tetu.
2. 6. 2008 Zjišťujeme, že teta umí anglicky jen tři věty: „Jděte rovně a potom doprava“, „Nešlapejte na trávník“ a „Pan Prokop chodí do jazykové školy.“ I přesto s anglickočeským minislovníčkem zajistila vše. Datum odjezdu je 12. srpna.
12. 8. 2008 Já, můj bratr, matka a otec jedeme v tmavém vlaku, který zastavuje až v Bulharsku. Je to nákladní vlak, ke kterému je připojen jeden jediný vagon pro cestující. V něm jsme my a skupina třiceti dělníků z Maďarska. Maminka chce udržet dobrou náladu, a tak vyndává domácí kuřecí řízky.
13. 8. 2008 Jsme na místě. Ubytování je podle mého otce fascinující, protože poznáme různé kultury. Na pokoji nás je 18. Můj bratr pláče, protože se bojí dvoumetrového Rumuna, který luští křížovky.
14. 8. 2008 Jdeme na pláž. Všichni čtyři vycházíme z pokoje v žabkách s nafukovacími lehátky. Překvapují nás udivené pohledy kolemjdoucích. K večeru zjišťujeme, že pláž není vzdálena 150 metrů od ubytování, ale 150 kilometrů.
15. 8. 2008 Děláme obhlídku města. Město je v průmyslové zóně. Kdykoli otec najde něco pěkného, vyfotíme to. Máme například tyto záběry: já u dopravní značky „práce na silnici“, maminka s tatínkem před továrnou na výrobu uhlovodíků, můj bratr u fialové popelnice.
19. 8. 2008 Přijíždíme domů. Jsme unavení a špinaví. Tetu jsme doma nezastihli. Prý si pro sebe a pro strýčka zajistila přes internet dovolenou v Karibiku.
15. 1. 2009 Ještě se nevrátila.
O autorovi| Eva Tomková, redaktorka LN
