Odpovědi ve značné míře závisejí na tom, jak jsou položeny otázky. Správně položená otázka implikuje odpověď. Jedna z dnešních otázek zní: zrušit, nebo nezrušit KSČM? Komunistická strana měla být u nás zrušena v roce 1990. Kdyby k tomu bylo došlo, nemuseli bychom se periodicky vracet k témuž tématu. Nevím, kdo tehdy vyslovil „nejsme jako oni“, což potom platilo jako morální zákon. Buď to byl ustrašený člověk, který se zalekl moci, jež mu náhle spadla do klína, nebo bývalý komunista, který chtěl ukázat, že je lepší charakter. Ať tak či onak, kvůli tomuto výroku, možná pouhému bonmotu, komunistická strana nepřestala existovat. Toliko si k oficiálnímu názvu připojila vlastenecký přídomek „Čech a Moravy“ a začala se navenek chovat liberálně.
Za víc než dvacet let jsme se však z úst jejích představitelů nedočkali jediné věty, jež by zpochybnila politické procesy a vraždy v padesátých letech. Poslouchám je vždy bedlivě, čekám, že se od toho aspoň distancují - ne. Nemohou, i kdyby chtěli: třídní boj je přece základem jejich marxistického učení.
Poslední projevy členů KSČM v parlamentu byly naprosto šokující. Řečníci dobrovolně, od srdce, ba skoro s gustem potvrdili, že smýšlejí přesně jako komunističtí vrazi v době stalinismu. Ta dáma, nezapamatovala jsem si její jméno, ale myslím, že měla červené šaty, je evidentně připravena začít kdykoli znovu chránit „klidný“ život občanů za cenu obětí na životech. Nechali jsme se ukolébat tím, že dodržují naše zákony, protože jsou v menšině. A až příliš bereme ohled na to, že mají na své straně přes deset procent obyvatelstva. Proč vlastně? Ohled je třeba brát tam, kde je namístě. Jsem přesvědčena, že není až tolik skalních voličů KSČM, kolik ukazují čísla, že by se mnozí - kdyby KSČM neexistovala -rádi přidali k ČSSD.
Nuže, jak správně položit tu otázku, aby implikovala odpověď, i když se zdá být tak pozdě na nápravu let devadesátých. Máme dost právních nástrojů, abychom mohli se ctí zrušit jednu parlamentní stranu? Pokud ne, což kdybychom „byli jako oni“ a udělali to pro jednou, v rámci sebezáchovy, bezectně? Třeba prezidentským dekretem nebo výnosem Nejvyššího soudu?
O autorovi| Marta Davouze, publicistka
