Je kolem vás tajemná aura, rozhovory moc nedáváte. Proč?
Není to tím, že bych se dělala vzácnou, ale baví mě, když rozhovor vzniká po období, o kterém jsem ještě nehovořila, a může tak být objevný nejen pro konkrétní médium, ale i pro mě.
Po návratu z Ameriky jsem dala rozhovorů několik, a i když jsem měla pocit, že už jsem všechno řekla, novináři se mě ptali na to samé pořád dokola. Nějak to se mnou zůstalo. Dodnes se mě lidi ptají: „A kdy zase odjíždíš do New Yorku?“ Ale já už tam nebydlím osm let!
Je to skoro jako stigma, ale nevadí mi. Vždyť to byl život navíc, bonus. Jsem za něj vděčná a ovlivnil mě, ale nebaví mě bavit se jen o tom.
Rozhovory šetříte, ale většina vašich kolegů se předhání v tom, kdo bude víc vidět. Vy nemáte ani Instagram, že?
Nemám a s oblibou mu omylem říkám Intergram. Vůbec mě nebaví. Dneska se říká celebrita každému, kdo se objeví v nějaké reality show a má Instagram. V tom případě nechci být celebrita!
Není ale pro umělce důležité dělat si reklamu?
