Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Brexit a kompromis

Názory

  11:00
PRAHA - Dosažení kompromisu ve věci dohody o brexitu se momentálně nejeví jako pravděpodobné, pravděpodobnost tvrdého brexitu či brexitu bez dohody roste.

Prezident USA Donald Trump při jednání v Oválné pracovně Bílého domu. foto: ČTK

Na druhou stranu, takhle to v dnešní politice i v mediálním světě chodí. Drama se hraje do poslední minuty a pak to většinou dobře dopadne. Třeba bude i brexitové drama vrcholit opravdu až v posledních hodinách letošního března.

Sama Evropská unie je specialistou na dohody uzavřené doslova v poslední minutě. Tentokrát se ale uzavírá mezinárodní smlouva, neřeší se vnitřní záležitosti EU. Takže zatím nevíme, zda lze srovnávat.

Zkusme si však nasadit masku optimistů. Co se zdá býti konstantou, je, že EU27 nebude otevírat brexitovou smlouvu jako takovou. Může otevřít politickou preambuli ke smlouvě a ke smlouvě se může připojit nějaký ten dodatek či přílepek. Zároveň si buďme jisti, že Brusel se bude ještě chvíli tvářit, že nejde přidat ani přílepek. Tak to na světě chodí, je to součást taktiky a vyjednávání. Zároveň si buďme jisti, že nebude EU27 k žádnému kompromisu ochotná, dokud si nebude jistá, že má tentokrát pro schválení nějakých změn a dodatků britská vláda zajištěn dostatek hlasů.

Nicméně se tento týden objevují některé pozitivní náznaky možnosti kompromisu. Šedá eminence Evropské komise, tajemník jejího předsedy a podle zasvěcených druhý nejmocnější muž Evropy Martin Selmayr, komunikoval se zástupci výboru pro brexit britské Dolní sněmovny. Selmayr měl zjišťovat, zda by členové britského parlamentu podpořili dohodu, kdy tzv. irská pojistka bude podpořena garancí dočasnosti. Pokud by Británie odmítla celní unii s EU a na irském ostrově by musela vzniknout střežená celní hranice, bylo by to pouze dočasné řešení. Jasně Selmayrovi ale nikdo neodpověděl. Zástupci Westminsteru se zase měli ptát Selmayra, jestli by EU byla ochotna takovou garanci dát. Také nedostali jasnou odpověď. Zdá se to být neřešitelné, ale můžeme se na to dívat tak, že takhle se prostě jedná. Jde možná o stadium jednání.

Také je dobré si všimnout, že německá kancléřka Angela Merkelová včera pravila, že „při troše kreativity a dobré vůle se snad najde řešení“. EU toho ve své historii už kompromisně vyřešila tolik, že snad zvládne i irskou pojistku.

Taktéž si lze představit, že bude otevřena politická deklarace ke smlouvě, tak aby se nikdo necítil zatlačen do kouta s tím, že se v budoucnu musí směřovat k nějakému konkrétnímu řešení vztahů Británie s EU. Nebude se v preambuli mluvit ani o norském, ani o kanadském, švýcarském či tureckém scénáři. Může se otevřít prostor pro nový britský scénář. K nějakým kompromisům bude možná nakonec ochotno i Irsko jako člen EU. V případě tvrdého brexitu by totiž Irsko muselo vybudovat tvrdou hranici se Severním Irskem už od 1. dubna. Tlak na Irsko, aby souhlasilo s nějakými ústupky, bude také zcela jistě narůstat.

Nejdůležitější větu však musíme zopakovat: pokud nebude jasné, že Britové jsou předem pro nějaký kompromis schopni zajistit hlasy, také žádný kompromis nebude. Zastánci setrvání Británie v EU mezi členy parlamentu si musí uvědomit, že jsou už bez šancí, a dát přednost brexitu s dohodou před brexitem bez dohody.

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus.

Jak dlouho může trvat nová éra?

Komentátor deníku The Financial Times Gideon Rachman se táže, jak dlouho mohou trvat politické změny, které na Západě odstartovala volba Donalda Trumpa a v Británii referendum o brexitu. Od té doby se analytici nemohou shodnout na tom, zda se jedná o dočasnou úchylku, nebo počátek celé jedné éry. S jistotou to neví nikdo, je příliš brzy. Je však pravděpodobné, že v budoucnu se budou historici na rok 2016 dívat jako na počátek nového cyklu. Špatná zpráva pro liberály je, že tyto cykly většinou trvají dlouho, třeba i třicet let.

Po volbě brexitu a Trumpa nabralo globální populistické hnutí na síle. Brazílie, největší země Latinské Ameriky, si zvolila Jaira Bolsonara, který je obdivovatelem Trumpa. Saúdská i izraelská vláda jasně preferují Trumpa před jeho předchůdcem Obamou. Vlády v Polsku či Maďarsku jsou ideologicky bližší Trumpovi než Bruselu. Také pro italského místopředsedu vlády Mattea Salviniho je Trump vzorem. Impulzy proti establishmentu, které zrodily brexit, v Evropě stále nabírají na síle, jenom se vyjadřují různými formami. Ve Francii je to Hnutí žlutých vest, v Německu nástup Alternativy pro Německo.

Pokud populistická éra zakoření, může trvat i už zmíněných třicet let. V minulosti západní Evropy lze vystopovat dvě taková období. Éra mezi lety 1945 a 1975 se spojuje s obdobím silného ekonomického růstu, budováním blahobytu a keynesiánským řízením poptávky. V polovině 70. let začal mít tento model v angloamerickém světě problémy a zrodila se neoliberální éra Thatcherové a Reagana, pro niž byl typický i určitý geopolitický pohyb jako otevření Číny. Následoval pád komunismu, který upevnil základy globalizované kapitalistické ekonomiky.

Tato éra skončila v roce 2008. Aby nová éra mohla fungovat také třicet let, musí mít nějaké viditelné úspěchy. Reagan s Thatcherovou obnovili ekonomický růst a zvítězili ve studené válce. V kontrastu s tím je brexit ve velkých problémech a Trumpova administrativa se otřásá v základech. Pokud populisté nedodají výsledky, skončí podle Rachmana jejich éra ještě v plenkách.

Čtenářům Monitoru JM se omlouváme za pondělní technickou chybu. Omylem byl znovu publikován a rozeslán Monitor JM z 11. ledna.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!