Přes nízkou účast jsou volby samozřejmě platné. Byly by formálně platné, i kdyby přišel jen jeden jediný volič. Pokud by to byl zároveň jeden z kandidátů, mohl by zvolit sám sebe.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Extrémně nízká účast je důsledkem minimální reputace Senátu. Minimální reputace Senátu je důsledkem jeho nevelkých pravomocí. A jeho nevelké pravomoci jsou důsledkem soupeření tábora Václava Havla s táborem Václava Klause v době, kdy se rozhodovalo o jeho existenci a podobě.
Před Havlem a jeho věrnými stál tehdy svízelný problém: jak se prosadit proti normálně zorganizované a sešikované politické straně, ODS. Vsadili na většinový systém a tzv. osobnosti, tj. populární baviče politické estrády z prvních měsíců po listopadovém převratu.
Zpočátku se zdálo, že sázka vyšla, v Senátu získali pozice zástupci špatně zorganizované protiklausovské opozice. Podařilo se jim dokonce v době opoziční smlouvy zabránit některým zvlášť vyčůraným projektům dua Klaus – Zeman. Jenže síla „osobností“ postupně vyčpěla, autorita Senátu a voličská účast dále klesala a i tady se prosadila organizovaná síla, ODS. Teď má v Senátu drtivou převahu ona.
Vývoj ovšem pokračuje: z voleb do Senátu se postupně stává soutěž mezi dvěma organizovanými uskupeními, ODS a KSČM. Se stále zmenšující se účastí se začíná projevovat převaha velké členské základny monolitní KSČM. Pokud účast v senátních volbách půjde ještě dolů, bude nakonec na slušný výsledek stačit už jen ona sama.
A důsledek? Pokud se nepodaří buď se Senátem něco udělat, nebo ho zrušit (k obojímu je zapotřebí ústavní většiny, a to i v Senátě), bude v něm výhledově sedět 81 komunistů.
