Tento pokus o zviditelnění má bohužel daleko větší šanci na úspěch než předchozí symbolický „odsun“ ztroskotanců a zaprodanců. Hraničními blokádami trpí poměrně dost normálních lidí a ještě víc docela normálních lidí slušně řečeno štvou. Národní strana měla ve volbě akce tentokrát podstatně šikovnější ruku. Nechtěnými pomocníky jsou jí rakouští ekologičtí fundamentalisté a liknavé rakouské úřady.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Silniční blokáda (odhlédněme teď od toho, že je zrovna „rakouská“, to není na věci podstatné) patří mezi poměrně podlé zbraně fanatiků a politických spekulantů. Jednak je poměrně nenáročná (stačí jeden autobus na štorc přes silnici a řidič aspoň s jedním pomocníkem – aktivistou, aby to nevypadalo blbě). Kromě toho je to záludná a podlá zbraň: nepostihuje ty, kteří mají kompetenci o sporné věci rozhodnout, ale náhodně vybraný (a pokud možno co nejširší) vzorek veřejnosti: ta, pokud chce, aby jí její trapiči už konečně dali pokoj, má donutit svou vládu, aby byla povolnější: tak kdysi týrali železniční odborářský boss Dušek a lékařský odborářský boss Rath cestující a pacienty. Stávka musí bolet!
Z toho plyne: za prvé, blokády nejsou věc, v níž bychom měli Rakušany napodobovat. Blokády nemají být a pokus organizátory trumfnout je buď dětinské nebo (v tomto případě) politicky účelové v tom nejhorším slova smyslu. Za druhé, blokády lze zakázat, protože nenáležitě a citelně omezují svobodu náhodně vybraného vzorku lidí. I politická demonstrace by měla dodržovat aspoň základní pravidla ohleduplnosti. V tom by měly jít české úřady těm rakouským příkladem vstříc. A za třetí, ty, kteří demokratických pravidel využívají, aby je mohli někdy v budoucnu zrušit („žádáme na Vás svobodu podle zásad vašich a upíráme vám ji podle zásad našich“), je třeba v rámci možností, poskytovaných demokratickými pravidly, omezovat.
To všechno jsou důvody, proč by české úřady měly chystané národovecké blokádě rezolutně zabránit.
